• Literární revue



    Literární revue je projekt , ve kterém studenti psychologie píšou recenze na přečtené knihy s psychologickou tématikou. Psychologických knížek je mnoho a v dnešní uspěchané době času málo. Proto pro vás připravujeme každý měsíc recenze na různě laděná témata, jak na odborné, tak i populárně naučné knihy. Například v měsíci květnu jsme pro vás měli připravené téma lásky, v září jsme se věnovali tématu osobního rozvoje. Pokud budete sledovat naše sociální sítě, možná budete moct o některém dalším tématu rozhodnout i vy! V recenzích se dočtete základní informace o knize, co od ní můžete očekávat, co se na knížce recenzentovi líbilo i nelíbilo, případně vám prozradí zajímavou myšlenku, o které se dočetl. Každý čtenář si pak určitě vybere tu pravou knihu pro něj, ať už je to student, odborník či zájemce o psychologii!

  • Spolupracujeme s nakladatelstvími:

  • Procházet knížky

Mýty o sebevraždě

Mýty o sebevraždě Obálka knihy Mýty o sebevraždě
Derek de Beurs
Populárně-naučná literatura
Portál
2021
168
Denča

„Po negativní zkušenosti nebo stresujícím faktoru se nezdary internalizují, připíšou osobě samotné, a nikoli okolnostem. Jste to vy sami, kdo selhává, kdo nestojí za nic, kdo neplní očekávání. Tento pocit se může stát tak nesnesitelným, že suicidální pacient vidí jediné řešení, jak těmto pocitům sebenenávisti a sebepohrdání uniknout“ (de Beurs, 2021, str. 65).

 

Derek de Beurs se v knize Mýty o sebevraždě snaží podívat na nejčastější mýty, které se o sebevraždě tradují z pohledu vědy. Tedy podložit hypotézy typu „Více lidí páchá sebevraždu v době svátků“ nebo „Umělci jsou k sebevraždě náchylnější“ či otázku role genů a výchovy vědeckými důkazy nebo je naopak vyvrátit. Tento nápad se mi opravdu líbí a oceňuji odvahu pustit se otevřeně do takto tabuizovaného tématu. Odvahu podívat se na téma, o kterém se nemluví, z jiného úhlu pohledu. Například mě nikdy nenapadlo, že lidé, kteří se o sebevraždu pokusí, ve skutečnosti vlastně zemřít nechtějí. Sebevražda je velmi komplexní fenomén a těžko se věří tomu, že o ní někdo dokáže psát tak zábavným a poutavým způsobem. Opravdu se nejedná o knihu, která by ve vás měla vyvolávat negativní pocity.
Považuji se za poměrně racionálního člověka, takže vědecky podložené důkazy jsou přesně to, co uznávám a díky nim jsem schopná uvěřit i tomu, co protiřečí zarytým povídačkám, kterým lidé věří už tolik let. Líbí se mi, že jsou zde zmíněny i případy sebevraždy některých známých osobností (např. Avicii nebo Kurt Cobain), ke kterým jsem dosud znala jen velmi málo kontextu. Kromě toho se zde dočtete také jak se suicidálními lidmi komunikovat a jak jim (nebo sobě) pomoci z této těžké životní situace. Mně osobně tato kniha vyloženě sedla. Našla jsem zde perfektní poměr nových informací zasazených do kontextu toho, co už za 4 roky studia znám. Autor všechny informace předkládá srozumitelným jazykem, který je příjemný a jsem si jistá, že i pochopitelný pro lidi, kteří se o psychologii nezajímají.

Zdroj: de Beurs, D. (2021). Mýty o sebevraždě: jak o ní přemýšlet a mluvit. Portál.

Perfektně skrytá deprese

Perfektně skrytá deprese Obálka knihy Perfektně skrytá deprese
Margaret Robinson Rutherford
Populárně-naučná literatura
Portál
2022
216
Denča

„Sebepřijetí je protijedem proti PSD, protože díky němu se naučíte soucitně a s pochopením přijímat různé aspekty toho, kým jste” (Rutherford, 2022, str 64).

 

Koncept perfektně skryté deprese (PSD), tak jak ho definuje M. R. Rutherfordová, se od té klasické liší. Málokdo si pod diagnózou deprese představí spokojeného veselého člověka působícího po všech stránkách perfektním dojmem. Ale právě perfekcionismus může být tím, co depresi pečlivě skryje před zraky ostatních. Napadá vás otázka, proč by to někdo dělal? Příčiny mohou být různé a pramenit už z dětství. Nicméně v dospělosti se projevují jako touha být dokonalý, potřeba přesvědčit ostatní, že nechybujete a neprojevujete slabost, zranitelnost nebo strach.
V knize se seznámíte s konceptem PSD jako takovým. Máte možnost zjistit, jestli se vás daný problém také týká a pochopit ho. Nejlépe se věci chápou v kontextu vlastní zkušenosti a přesně to vám umožní průběžná zamyšlení ve formě drobných úkolů jako např. uvědomit si, které emoce je pro nás nejtěžší prožívat, nebo se rozvzpomenout na to, jaké naše chování v dětství rodiče odsuzovali. Druhá část knihy se zaměřuje na „uzdravení“ – uzdravení ze snahy vypadat a jednat perfektně a najdete zde techniky, které se dají využít i v případě, že se s PSD nepotýkáte.
Já se ke knize uchylovala nejčastěji v situacích, kdy mi nebylo nejlíp. Asi by se dalo říct, že jsem v těch stránkách hledala úlevu. A mile mě překvapovalo, když opravdu přicházela. Největší zásluhu na tom má autorčin způsob pohledu na věc. Právě změna pohledu mi pomáhá pochopit některé zásadní věci a věřím, že stejně tak dobře může posloužit i vám. Pokud ale nemáte v úmyslu pustit se během čtení do plnění úkolů, kniha vám určitě nedá ani z poloviny tolik kolik by mohla. Takže pokud potřebujete teoretické znalosti o PSD, volila bych jiný zdroj informací. Pro tuto knihu je totiž cílem seberozvoj.

Zdroj: Rutherford, M. R. (2022). Perfektně skrytá deprese: smutek maskovaný perfekcionismem. Portál.

Jak projít životními krizemi k životním výhrám

Jak projít životními krizemi k životním výhrám Obálka knihy Jak projít životními krizemi k životním výhrám
Milada Záborcová
Populárně-naučná literatura
Grada
2017
176
Terka

„Ať si však připadáme sebesmutněji, ať se nám dějí těžkosti menší nebo rozměru zcela ohromujícího, přesto můžeme směrem ke každé krizi pronést dvě základní konstatování: každá krize jednou bude mít svůj konec a nic už nebude stejné“(Záborcová, 2017, s. 61-62).

 

Jde vidět, že autorka této knihy si opravdu dala práci s tím, aby co nejvíce lidem přiblížila, co vše může krize znamenat a co vlastně v takové situaci dělat. Při čtení jsem také nabyla dojmu, že nás kniha dokonce učí, jak krizím předcházet. Každá z kapitol mě uměla vtáhnout do svého tématu velmi dobře vybraným citátem, ke kterému jsem se ráda po jejím přečtení vracela. Bylo pro mne sympatické, že kniha má nějakou svou strukturu, kdy na začátku je člověk spíše teoreticky poučen o tématu, což je následně přeneseno do praktických zkušeností autorky, které ještě ráda dokresluje různými příběhy, aby se tyto myšlenky daly lépe představit. Chtěla bych ocenit i to, že na konci každé kapitoly bylo shrnutí nejpodstatnějších věcí, kde si čtenář může sesumírovat, co se právě dozvěděl. Líbí se mi, že se kniha poměrně hodně věnuje tomu, jak komunikovat s ostatními, zejména jakým způsobem sdělovat své potřeby a volit svá slova, abychom neskončili u hádky a neomezovali jak sebe, tak ostatní. Nechyběla ani kapitola o manipulaci a šikaně, které považuji za velmi nosné, přičemž autorka dává věcné rady, co dělat, když se jedinec ocitne v takové tíživé situaci. Na závěr bych jen ráda dodala, že kniha je čtivá, nenáročná, psaná jazykem běžného člověka, umožňuje základní vhled do tématu krize a pokud má navíc člověk rád citáty, je pro něj tato kniha jako ušitá.

Zdroj: Záborcová, M. (2017). Jak projít životními krizemi k životním výhrám. Grada.

Krize jako příležitost

Krize jako příležitost Obálka knihy Krize jako příležitost
Anja Förster, Peter Kreuz
Populárně-naučná literatura
Grada
2021
200
Eliška

Některé situace nutí lidi zkoušet nové věci. Prostě jít do toho. Ne perfektně, ne stokrát vyzkoušeně. Začít. Učit se. Vylepšovat. A znovu.“ (Förster, & Kreuz, 2021, 154).

 

 

V úvodu musím říct, že jsem od knihy čekala úplně něco jiného, takže mě poměrně překvapila. Sami autoři v úvodu zmiňují, že se nejedná o žádného rádce ani psychologickou podporu, spíše tak o pohled ekonomů a podnikatelů vybízejících nás k odvaze a změně. Povahou by se tedy kniha hodila spíše pro někoho, kdo se zajímá o psychologii práce, popřípadě osobní rozvoj, což není úplně můj šálek kávy, a proto jsem knížku vzala jako výzvu. Musím ale říci, že mě mile překvapila. Oceňuji zejména grafické zpracování, které je velmi veselé a knize přidává na čtivosti. Stejně tak jsou kapitoly, které jsou koncipovány jako strategie, které mohou posloužit k zisku z krize, vždy doplněny nějakým citátem. Jednotlivé části jsou rovněž poměrně krátké a srozumitelně napsané. Autoři se zmiňují například o odvaze experimentovat, vyjet ze zajetých kolejí, orientovat se na budoucnost, ale také o tom, jak vést tým k co nejlepšímu výkonu. S postupem času jsem občas měla pocit, že se témata poměrně opakují a autoři se občas vrací stále k tomu stejnému. Nicméně i díky krátkým kapitolám a kreativnímu zpracování jsem se u čtení nenudila. Knížku považuji za příjemnou oddechovku pro někoho, kdo se zajímá o vedení týmu nebo svůj vlastní osobní rozvoj, pokud ale hledáte něco vyloženě s psychologickou tématikou, doporučila bych asi spíše něco jiného. 

Zdroj: Förster, A., & Kreuz, P. (2021). Krize jako příležitost:28 strategií pro využití každé krize. Grada.

Krize a krizová intervence

Krize a krizová intervence Obálka knihy Krize a krizová intervence
Naděžda Špatenková a kolektiv
Odborná
Grada
2017
288
Léňa

„Základním prvkem krizové intervence je rychlé navázání kontaktu krizového interventa s klientem a vytvoření dobrého vztahu. Tento požadavek je při poskytování krizové intervence podstatný. Klient v krizi často prožívá strach, úzkost, bezradnost, beznaděj, může se chovat neadekvátně, bez rozmyslu, popuzeně, ale i agresivně “  (Špatenková, 2017, str. 47).

 

Knihu považuji za takovou pěknou učebnici, kterou využijí všichni, kdo by se chtěli seznámit se základy krizové intervence. Najdete v ní informace o tom, co je krize a krizová intervence, jaké jsou její fáze a formy. Mě osobně nejvíce zaujala tabulka s mýty o telefonické krizové intervenci. Mýtem je třeba to, že rozhovory na lince důvěry se nahrávají, nebo to, že linky důvěry pracují vždy nepřetržitě. Zajímavou kapitolou byli také nároční klienti, kteří se v krizové intervenci objevují. Víte, co jsou “kartotékoví” klienti? Pokud ne, autorka vám tento pojem objasní. Knihu bych doporučila všem studentům psychologie, účastníkům krizové intervence a v podstatě komukoliv, kdo se chce o tomto tématu vzdělat. Nikdy nevíte, kdy se vám tyto znalosti můžou v běžném každodenním životě hodit.

Zdroj: Špatenková, N. a kol. (2017). Krize a krizová intervence. Grada.

Diagnostika syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte

Diagnostika syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte Obálka knihy Diagnostika syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
Eva Mydlíková, Jaroslav Slaný, Mariana Kováčová
Odborná
Portál
2021
136
Nikča

„Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte má sice své číselné i textové označení v Mezinárodní klasifikací nemocí, není to však onemocnění, u něhož se pacientovi po podání adekvátního léku uleví. Univerzální lék totiž neexistuje. Děti trpící syndromem CAN potřebují včasnou diagnostiku, rychlé nastavení účinné terapie a následnou komplexní péči“ Mydlíková a kol. (2021, str. 11).

 

Tato kniha se zabývá velmi závažným tématem, a to syndromem CAN. Celá kniha je rozdělena na tři hlavní části, kde se věnuje oblastem pediatrické diagnostiky, sociální diagnostiky a dětské kresbě jako nástroji pro diagnostiku syndromu CAN.
V první části, která je věnovaná pediatrické diagnostice, autoři popisují především varovné signály, kterých si můžeme všimnout přímo na těle dítěte. Kapitola na můj vkus obsahuje příliš mnoho medicínských termínů, ale bezpochyby vede k zamyšlení se nad různými dětskými „úrazy“, které mohou mít původ právě v týrání (např. od škrábanců, lysin na hlavě, zlomenin, popálenin…). Autoři poukazují především na to, že by měli být veškeré úrazy, které se často objevují, fotograficky zdokumentované a vždy by se mělo ověřit, zda nejsou projevem organické příčiny nebo nehody. Tato kapitola, včetně celé knihy neopomíná také psychické týrání a poukazuje na významný a opomíjený zdroj vzniku, kterým může být vysoce situovaná rodina, která na dítě klade nároky nad rámec jeho možností a psychicky jej deprimuje. Tím je tedy upozorňováno na častý mýt, že týrané děti jsou pouze v sociálně slabších rodinách.
Velkou dominantou knihy a části, která knihu velmi vyzdvihuje, je kapitola, která se zabývá kresebnou diagnostikou. Na této kapitole oceňuji, že obsahuje především ukázky obrázků od skutečných dětí postihnutých syndromem CAN a dále také to, že autoři se velmi detailně zabývají různými typickými prvky v kresbě, které odlišují pro jednotlivé formy syndromu.  Zajímavá informace, která může k diagnostice významně pomoci je skutečnost, že u traumatizovaných dětí se v kresbě objevuje regrese. Proto je určitě důležité znát stadia vývoje dětské kresby, aby člověk byl schopen tento faktor rozpoznat.
Poslední část knihy je věnovaná sociální diagnostice, kde autoři rozebírají především rizikové signály, které lze určitým způsobem pozorovat v chování a ve vztazích. Mezi výrazné signály se řadí například velmi přilínavé či odtažité chování, sebepoškozování, emoční plachost či nadzdvihování sexuálních motivů.
Dle mého názoru je vhodné, aby se čtenář lehce orientoval v odborných termínech, avšak to pro čtení knihy není překážka. Kniha bude jednoznačně přínosná nejen pro osoby pracující s dětmi, ale pro každého, kdo by se rád dozvěděl více souvislostí a informací z této problematiky.

Zdroj: Mydlíková, E., Slaný, J, Kováčová, M. (2021). Diagnostika syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Portál.

Kvalitativní diagnostika v oblasti lidských zdrojů

Kvalitativní diagnostika v oblasti lidských zdrojů Obálka knihy Kvalitativní diagnostika v oblasti lidských zdrojů
Jan Gruber, Hana Kyrianová, Alexandra Fonville
Odborná
Grada
2016
200
Baja

„Hodnotitel by při psaní výstupní zprávy měl mít na paměti, že když jednou výstup zadavateli poskytne, má už malou možnost ovlivnit, komu se následně dostane do rukou“ (Gruber, Kyrianová, & Fonville, 2016, str. 131).

Tato originální knížka věnující se oblasti pracovní psychologie je zajímavým obohacením, pokud hledáte praktické rady v pracovním odvětví psychologie. Knížka ovšem nemá chladné mechanické pracovní pojetí, jak může na první pohled působit, ale již prví kapitola se věnuje hlubinnému kontextu ve spojitosti s kvalitativní diagnostikou, čímž je zajímavá. Systematicky přechází do uvedení základních diagnostických podmínek v praxi, věnuje se jak osobě hodnotitele a čímž je také originální, tak i zaměřením se na popis porady hodnotitelů – jeho organizace, řízení, proces. Neschází ani popis zacházení s diagnostickými výstupy a skvělým zakončením knížky jsou rady o navázání kvalitativní diagnostiky na další způsoby práce s lidskými zdroji. Za mě je knížka přínosná, ale někdy mi chyběl bližší popis a rozebrání určitých témat a jedna velká kapitola o metodách a technikách v kvalitativní diagnostice mi přišla až moc teoretická a celkově se mi nehodila do této publikace. Myslím si, že knížka může být přínosná studentům psychologie vyšších ročníků a začínajícím pracovním psychologům nebo i vedoucím pracovníkům.

Zdroj: Gruber, J., Kyrianová, H, & Fonville, A. (2016). Kvalitativní diagnostika v oblasti lidských zdrojů. Grada.

Diagnostika a terapie duševních poruch

Diagnostika a terapie duševních poruch Obálka knihy Diagnostika a terapie duševních poruch
Karel Dušek, Alena Večeřová-Procházková
Odborná
Grada
2015
648
Baja

„Nápadnosti v počátku psychické poruchy mohou být jen diskrétní, nebo se vyskytují občasně či periodicky a lékařje při intervenci nemusí postihnout… Práce lékaře spočívá i ve zpracování základních infrmací, jejich utřídění, v rekonstrukci průběhu psychické poruchy“ (Dušek, & Večeřová-Procházková, 2015, 34).

 

Tato kniha je dle mého komplexní průvodce tématy týkající se klinické sféry psychologie. Je sice značně teoretická, no je vidět, že autoři vycházení z praxe a po celou dobu čtení jsem i nabyla dojmu, že je určená pro odborníky již se nacházející v praxi. Četla jsem ji ve 4. ročníku svého studia a byť byla nesmírně přínosná, věřím, že mi mnohem užitečnější bude až v praxi po škole. U jednotlivých poruch nalezneme jejich diagnostická kritéria a bližší popis, ačkoli autoři nezapomínají na nutnost zmínění diferenciální diagnostiky.
Knížka však značně oslovuje i lékaře a promlouvá k nim v praktických ohledech při výkonu práce s lidmi s psychickými onemocněními, čímž značně rozšiřuje pole své využitelnosti. Dle mého se autoři v knize zabývali jednotlivými terapeutickými směry po obecné stránce hodně stručně, no celkově mám dojem, že když je kniha (z mého uhlu pohledu) určená spíše pracovníkům do praxe, tak bližší informace o terap. směrech zřejmě autoři předpokládají, že čtenář již nadobyl nebo se o nich může dočíst v komplexnější literatuře věnující se tomuto tématu. Oceňuji tedy, že autoři nechtějí vytvářet knihu, která by se chtěla věnovat všemu a zároveň ničemu pořádně.
Jedna z věcí, kterou jsem na knížce nejvíce ocenila, je přehledně a komplexně zpracované téma farmakoterapie včetně užitečných podrobností, na které jsem doposud nikde jinde nenatrefila, např. dávkování jednotlivých medikamentů. Tuto knížku spíše doporučuji psychologům a lékařům v praxi, ale i studentům těchto oborů, ačkoli alespoň magisterského stupně psychologie a vyšších ročníků medicíny, neboť pro její lepší uchopení se hodí, když student má již načteno z oblasti psychopatologie nějakou základní literaturu. Knížka sice vysvětluje všechno dost podrobně, nicméně její komplexnost a hloubka věnování se daným tématům by mohly být pro studenty nižších ročníků zbytečně zahlcující. Kromě toho je knížka psaná hodně odborným jazykem a rozhodně to není literatura k večernímu oddechovému čtení u krbu. Na závěr chci zmínit, že se může hodit zejména začínajícím psychologům působícím v ambulanci, neboť její praktický přesah jim může pomoct nabýt potřebné dovednosti a být jim oporou i ve chvílích, kdy u sebe zrovna nemají pracovníka, který by jim s pacienty pomáhal.

Zdroj: Dušek, K., & Večeřová-Procházková, A. (2015). Diagnostika a terapie duševních poruch. Grada.

Rorschachova metoda

Rorschachova metoda Obálka knihy Rorschachova metoda
Martin Lečbych
Odborná
Grada
2016
240
Dominik

„Kvalita interpretace psychodiagnostických metod je podle našeho názoru úměrná vzdělanosti a nadání psychologa, jenž ji provádí. Sebekvalitnější pracovní nástroj sám o sobě nezaručuje kvalitní provedení díla. Profesionál by měl vládnout znalostí svých nástrojů a jejich omezení…“ (Lečbych, 2016, 13).

 

Rorschachova metoda patří mezi celosvětově nejrozšířenější psychodiagnostické metody a je v mnohém unikátní. V oblasti psychodiagnostiky není zvykem, aby kolem metod vznikaly odborné společnosti a pořádaly se pravidelné světové konference. Dílo Hermanna Rorschacha už přesáhlo hranice psychologie a stalo se součástí světové kultury – inspiraci inkoustovými skvrnami můžeme nalézt ve filmech, komiksech, a dokonce i v hudbě.

Kniha Martina Lečbycha je také unikátní, protože se pokouší včlenit Rorschachovu metodu do širšího teoretického rámce, který tvoří základ pro integrativní přístup k interpretaci metody. Kniha je rozdělena na čtyři velké kapitoly. V první kapitole se autor věnuje percepčně-kognitivnímu procesu a vysvětluje základní teorie, které jsou k Rorschachově metodě relevantní. V druhé kapitole se pak zabývá emocemi a možnostmi posuzování emotivity pomocí Rorschachovy metody. Třetí kapitola je věnována objektním vztahům a teorii citové vazby, a opět možnostmi posuzování těchto vztahových dimenzí Rorschachovou metodou. Čtvrtá, závěrečná kapitola se pak zabývá integrativním přístupem k interpretaci ROR, předpoklady pro interpretaci (budování vztahu s klientem, detailní znalost anamnézy atd.), a detailně popisuje parametry kvalitativní i kvantitativní části interpretace.
Rorschachova metoda mi vždy připadala velmi zajímavá a chtěl jsem se o ní dozvědět víc, proto jsem neváhal a po této knize jsem hned sáhnul. Musím ale přiznat, že podle názvu a anotace jsem čekal něco jiného. Představoval jsem si, že v knize budou třeba obrázky, případy z praxe, na nichž budou možnosti interpretace vysvětleny apod. O tom ale tato kniha není. Jedná se z mého pohledu o vysoce odborný text, kde spíše než obrázky naleznete tabulky, indexy, proměnné a skóry. Knihu bych tedy příliš nedoporučil studentům nebo lidem, kteří se pouze chtějí dozvědět o ROR něco víc, ale spíše profesionálům, kteří s ROR již aktivně pracují, nebo minimálně mají již určitou základnu znalostí o této metodě, a chtějí mít ve svojí knihovně komplexní publikaci, která Rorschachovu metodu a možnosti její interpretace zasazuje do širšího teoretického rámce.

Zdroj: Lečbych, M. (2016). Rorschachova metoda: integrativní přístup k interpretaci. Praha: Grada.

 

Psychodiagnostika dospělých

Psychodiagnostika dospělých Obálka knihy Psychodiagnostika dospělých
Mojmír Svoboda, Pavel Humpolíček, Václav Šnorek
Odborná
Portál
2013
448
Baja

„Protože projektivní testy jsou zaměřeny převážně na dynamické charakteristiky osobnosti (potřeby, zájmy, postoje, názory, konflikty, problémy, interpersonální vztahy aj), srovnávají se výsledky v testech často s životní historií.“ (Svoboda, Humpolíček, & Šnorek, 2013, 217).

 

Autoři v knize představují široké spektrum psychodiagnostických testů zaměřených na dospělé jedince. Jednotlivé kapitoly jsou doprovázené i potřebnými teoretickými základy, které mohou využít studenti psychologie při učení na zkoušky nebo dokonce státnice. Poznatky z knihy mohou pomoci také při rozhodování se ohledně volby metody k psychologickému výzkumu, neboť jsou zde zmíněny také základní psychometrické ukazatele jednotlivých testů. Kromě statistických ukazatelů zde nalezneme i početné ilustrace, které nám testy přibližují a autoři nezapomněli ani důležitost komplexního přístupu v diagnostice, a tak kromě testových metod podrobně popisují i metody klinické či psychologický nález. Knížka je čtivá, velmi přehledně strukturovaná a logicky organizovaná.

Zdroj: Svoboda, M., Humpolíček, P., & Šnorek, V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Portál.