• Literární revue



    Literární revue je projekt , ve kterém studenti psychologie píšou recenze na přečtené knihy s psychologickou tématikou. Psychologických knížek je mnoho a v dnešní uspěchané době času málo. Proto pro vás připravujeme každý měsíc recenze na různě laděná témata, jak na odborné, tak i populárně naučné knihy. Například v měsíci květnu jsme pro vás měli připravené téma lásky, v září jsme se věnovali tématu osobního rozvoje. Pokud budete sledovat naše sociální sítě, možná budete moct o některém dalším tématu rozhodnout i vy! V recenzích se dočtete základní informace o knize, co od ní můžete očekávat, co se na knížce recenzentovi líbilo i nelíbilo, případně vám prozradí zajímavou myšlenku, o které se dočetl. Každý čtenář si pak určitě vybere tu pravou knihu pro něj, ať už je to student, odborník či zájemce o psychologii!

  • Spolupracujeme s nakladatelstvími:

  • Procházet knížky

Muž, který si pletl manželku s kloboukem

Muž, který si pletl manželku s kloboukem Obálka knihy Muž, který si pletl manželku s kloboukem
Oliver Sacks
Populárně naučná
Mladá fronta
1993
256
Léňa

“Moji pacienti mě přivádějí k dalším a dalším otázkám, a ty otázky mě přivádějí k dalším a dalším pacientům. V povídkách – či ve studiích –, které tu čtenáři předkládám, je obojí – otázky i pacienti." (Sacks, 1993, str. 7.)

Povídky o životech lidí, kteří jsou postiženi různými neurologickými poruchami. Nikdy jsem nečetla tak neuvěřitelné příběhy lidí jako tyto. Autor vypráví příběhy svých pacientů, kdy každý z nich trpěl něčím jiným, takže o různorodost a originalitu v knize není nouze. Povídky jsou psané čtivě, srozumitelně a s velkým citem.  Osobně mě nejvíce zaujal případ dvojčat, která uměla odříkávat prvočísla až po ta dvanáctimístná, ale nesvedla jednoduché sčítání a odčítání. Nebo dalším zajímavým případem byla slepá sochařka, která svůj talent objevila až v šedesáti letech, neboť do té doby měla ochrnuté ruce. Tohle jsou příběhy, které prostě sami nevymyslíte, to musel napsat jedině sám život. Jako laika vás při čtení budou zaplavovat emoce údivu a překvapení, jak je tohle vůbec možné. Jako člověka s již určitými psychologickými znalostmi se vám budou propojovat informace z biologie, neurologie, psychologie… všechno to do sebe začne zapadat jako skládačka a na konci knížky už vás bude samotné napadat, kde by mohla být příčina problému. Chcete údiv nebo slzy? Tak tuhle knížku musíte přečíst! 

Zdroj: Sacks, O. (1993). Muž, který si pletl manželku s kloboukem. Mladá fronta.

Nervové buňky a jejich svět

Nervové buňky a jejich svět Obálka knihy Nervové buňky a jejich svět
Miroslav Orel
Odborné
Grada
2015
216
Baja

„Pro společný základní architektonický plán jsou konkrétní lidské mozky individuálně odlišné. Tato jedinečně originální různorodost je vyjádřena obzvláště výrazně právě v oblasti prefrontální kůry čelních laloků.“ (Orel, 2015, str. 119)

Tato učebnice představuje svět nervových buněk velmi systematicky a strukturovaně, avšak ne na úkor čtivosti. V knize je možno nalézt jak základní popis neuronů (vznik, vývoj, zánik, stavbu či funkci), tak i důkladné zaměření na děje v synapsích. Publikace přináší velmi poutavý popis membránových transportních mechanismů, kanálů, receptorů i membránových potenciálů, které jsou doplněny početnými ilustracemi a proto je hodnotím jako velice přínosné pro představu všech mechanismů. Oceňuji také velmi podrobný popis neuromediátorů, ale též prefrontální kůry, limbického systému či bazálních jader, které jsem jako studentka psychologie nenašla v žádné předcházející publikaci tak podrobně a srozumitelně popsané. Tyto podkapitoly spolu s možnostmi ovlivnění neuronů a jejich funkcí hodnotím pro mě jako nejpřínosnější – a to i když jsem četla jenom ze zájmu, nejen v rámci přípravy na zkoušky. Zaměřuje se dále na popis procesů v jednotlivých mozkových oblastech a sice nepřináší až tak komplexní popis jako autorova publikace Vyšetření a výzkum mozku, dovolím si však tvrdit, že tato kniha mozkové procesy popisuje více než dostatečně.  Učebnice představuje také témata ovlivnění neuronů chemickými látkami, farmaky (které jsou oproti další autorově publikaci Psychopatologie rozšířeny třeba o antiparkinsonika, myorelaxancia, anestetika a jiné), rostlinami, ale třeba i účinky toxických či návykových látek na neuronální síť. Kniha nese i psychologický nádech, který se odráží v jejích podkapitolách o účincích psychoterapie, kontextu zrcadlových neuronů, ale třeba i placebo efektu. Nabízí tedy jak možnost obohacení pro zájemce o tyto témata, ale též může představovat efektivní pomůcku pro studenty psychologie ale třeba i lékařských oborů při jejich studiu.

Zdroj: Orel, M. (2015). Nervové buňky a jejich svět. Grada.

Jak lépe zvládat nepříjemné situace

Jak lépe zvládat nepříjemné situace a konflikty Obálka knihy Jak lépe zvládat nepříjemné situace a konflikty
Melanie Greenberg
Populárně naučná
Grada
2019
192
Jana

„Kdybych si musela vybrat jen jeden nástroj na zvládání stresu, vybrala bych si všímavost.” (Greenberg, 2019, 61)

Tato kniha se věnuje, jak již napovídá její název, stresovým a nepříjemným situacím, kterým v dnešním světě musí čelit snad každý. Autorka, která se mimo jiné dlouhodobě terapii akutního a chronického stresu věnuje, knihu rozdělila na tři hlavní části. V první části najdete stručný úvod do anatomie a složení mozku a popis stresových reakcí. Když jste se dozvěděli, jak to v mozku funguje, další část knihy vám poodhalí, jak s těmito vědomostmi můžete naložit ve svůj prospěch – tedy jak čelit stresovým situacím a konfliktům. V této části najdete i několik screeningových orientačních testů (např. zda prožíváte akutní/chronický stres nebo jak moc stresující zaměstnání máte a další…). Najdete zde i jednoduchá cvičení, které vychází ze všímavosti nebo která se zaměřují na emoce a jejich přijetí. Poslední část se věnuje tomu, jak vše, co jste se právě dočetli, můžete uplatnit a tím se postavit stresorům a konfliktům čelem a jak žít zdravý, vyvážený a klidnější život. Nakolik tento titul dokáže změnit Váš život si netroufnu odhadnout, každopádně předložené techniky a cvičení můžeme nazvat jako ty osvědčené a pokud jste v boji se stresem nováčci, jistě si mezi nimi najdete některé, které budete moci zařadit mezi svou první psychickou pomoc.

Greenberg, M. (2019). Jak lépe zvládat nepříjemné situace a konflikty. Grada.

Biofeedback v teorii a praxi

Biofeedback v teorii a praxi Obálka knihy Biofeedback v teorii a praxi
Radek Ptáček, Miroslav Novotný a kolektiv
Odborné
Grada
2017
184
Denča

"Pokud člověk dostává informaci o své mozkové aktivitě, je schopen naučit se rozpoznávat mentální stavy s ní spojené a po určité době mozkovou aktivitu regulovat." (Ptáček, Novotný a kol., 2017, str. 32)

Kniha je odbornou publikací představující čtenářům metody biofeedbacku, tedy biologické zpětné vazby. Tyto metody jsou založené na monitorování fyziologických veličin, jako jsou tepová frekvence, srdeční rytmus, tělesná teplota, svalové napětí nebo třeba kožní odpor, které jsou následně zprostředkovány pacientovi a využity k jeho sebeovlivňování požadovaným směrem. Jde tedy o proces, který umožňuje naučit se měnit fyziologickou aktivitu za účelem zlepšení zdraví a výkonu. Kniha může být rozšířením znalostí pro ty z nás, kteří už měli tu čest seznámit se s fyziologickým fungováním těla v souvislosti s kognitivními funkcemi. Přestože znám způsoby, jakými se zjišťuje biologická zpětná vazba, až dosud jsem se nesetkala s jejich terapeutickým využitím, proto pro mě bylo objevení těchto možností novinkou.

Po krátkém teoretickém úvodu je hned na začátku knihy představen jeden z výzkumů. Jedná se o metodu EEG biofeedbacku založený na principu operantního podmiňování, která se využívá především k léčbě poruch pozornosti u dětí. Na můj vkus to bylo poměrně rychlé „vhození“ do teorie i praxe biofeedbacku, nicméně s pomocí starších školních materiálů jsem se po chvíli dokázala zorientovat. Výzkumné části knihy jsou náročné na čtení a autoři v nich používají odbornou mluvu, což může lidem, kteří se o tuto oblast nezajímají, ztížit až znemožnit pochopení. Přestože následující teorie se již četla o něco snáz, doporučuji knihu opravdu spíše čtenářům, kteří se psychofyziologií zabývají. Pro mě bylo porozumění některým částem a grafům obtížné, přestože o daných metodách už něco vím. Za pozitivum považuji obrovského množství zmíněných výzkumů. V podstatě každé tvrzení, které se v knize uvádí je podloženo ověřitelnými zdroji. Kniha mi poskytla informace, které jsem si postupně dávala do souvislostí s tím, co už znám, takže mi pomohla zopakovat si a prohloubit stávající znalosti.

Zdroj: Ptáček, R., Novotný, M. a kol. (2017). Biofeedback v teorii a praxi. Grada.

Ošetřovatelství v neurologii

Ošetřovatelství v neurologii Obálka knihy Ošetřovatelství v neurologii
Zuzana Slezáková
Odborné
Grada
2014
232
Evča

Kniha je primárně určena zdravotním sestrám. Obsahuje popis způsobů analýzy a aplikace různých léčebných metod a zdravotnických úkonů, které spadají do oboru neurologie. V knize se vyskytuje podrobný popis různých posuzovacích škál, na základě kterých lze vyhodnocovat stav pacienta. Jsou zde také popsány intervence sestry a metody léčby při různých druzích poruch. Právě z důvodu takto úzkého zaměření publikace pro mne byly diskutované pojmy značně vzdálené a nedokázala jsem knihu souvisle číst. Věřím, že však může být velmi prospěšná právě pro cílovou skupinu zdravotníků. Běžný čtenář tuto učebnici příliš neocení, právě z důvodu odbornosti a chybějící čtivosti. Jako studentku psychologie mne osobně nejvíce zaujal výčet a popis škál, pomocí kterých se hodnotí neurologické poruchy. Zajímá mne problematika demence, takže pro mne bylo přínosné si utřídit, jakých škál se užívá k jejímu vyhodnocování. Co se však týče většiny obsahu knihu, informace pro mne byly hodně specifické a špatně zapamatovatelné, protože jsem se v reálném životě nesetkala s lidmi s většinou popisovaných poruch, takže jsem si to úplně nemohla propojit s praktickými zkušenostmi. I z toho důvodu se domnívám, že je tato publikace určena převážně pro lidi, kteří se pohybují přímo v oboru. Protože ačkoli má psychologie s neurologií nepochybně styčné plochy, tato kniha není zaměřena na jejich hledání a je stroze věcná a odborná, tudíž pro lidi pracující mimo neurologii těžko uchopitelná.

Zdroj: Slezáková, Z. (2014). Ošetřovatelství v neurologii. Grada.

Roztříštěná mysl

Roztříštěná mysl: život s mnohačetnou poruchou osobnosti Obálka knihy Roztříštěná mysl: život s mnohačetnou poruchou osobnosti
Robert B. Oxnam
Populárně naučná
Portál
2006
272
Jana

“Pro člověka trpícího mnohočetnou poruchou osobnosti jsou osobní zájmena a my“ někdy docela matoucí. Už jsem vám říkal, že zde kdysi bylo jedenáct osobností. Nyní s hrdostí říkám, že v procesu „integrace“ jsme tento počet snížili na tři. Tři ti, kteří zůstali – Robert, Bobby a Wanda – se společně rozhodli napsat tuto knihu.“ (Oxnam, 2006, str. 14)

Po přečtení této knihy je až těžké uvěřit, že jsou disociativní poruchy opravdu skutečné a že se nejedná o sci-fi literaturu. Toto dílo bych rozhodně označila za velmi přínosné, vyprávějící osobní zkušenosti člověka s diagnózou mnohočetné poruchy osobnosti. Robert B. Oxnam je velmi úspěšným člověkem s neuvěřitelnou kariérou navzdory své disociativní poruše. V knize popisuje průběh terapie mnohočetné poruchy vedené psychiatrem J. B. Smithem. Celý Robertův příběh se dozvídáme od jeho jednotlivých osobností, kterých je na začátku knihy jedenáct. Postupem terapie dochází k neuvěřitelným proměnám (například k integraci jednotlivých osobností nebo ke stěhování se z hradu na prosluněnou louku). V mém případě byla tato kniha jednodenní záležitostí k přečtení, ale přemýšlet o ní budu ještě dlouho. Na závěr bych chtěla ocenit konec knihy, kterému se věnuje psychiatr Smith a kde se dozvíte více o samotné diagnóze a poruše, její prognóze a jak (z pracovních zkušeností s disociativními pacienty) vést terapii.

Zdroj: Oxnam, R., B. (2006). Roztříštěná mysl: můj život s mnohočetnou poruchou osobnosti. Portál.

Nenávidím tě, neopouštěj mě!

Nenávidím tě, neopouštěj mě! Obálka knihy Nenávidím tě, neopouštěj mě!
Jerold J. Kreisman, Hal Straus
Populárně naučná
Portál
2017
256
Baja

„Stejně jako darwinovská evoluce se změna jedince děje téměř nepostřehnutelně, na základě mnoha pokusů a omylů. Jedinec proměně instinktivně vzdoruje. Možná, že žije v jakési bažině, ale je to jeho bažina. Ví, kde tu jsou krokodýly a co všechno v tom močálu a mokřinách je. Opustit tuto bažinu znamená vydat se do neznáma a upadnout možná do bažiny ještě nebezpečnější.“ (Kreisman, Straus, 2020, str. 211)

Autoři v této originální publikaci vtahují čtenáře do pozoruhodného světa hraničních pacientů (“hraničářů”) a nabízejí jak odborná fakta o hraniční poruše osobnosti, tak i hodně kazuistik. Tuto pořád neprobádanou a místy i děsivou poruchu popisují od klinických definic až po možnosti léčby. Vysvětlují 9 diagnostických kritérií, které zároveň představují typické vlastnosti hraničáře. Hraničář však nemusí nutně splňovat všechny kritéria... Mnozí ocení, že zmiňují různé psychoterapeutické přístupy a jejich ověřenou účinnost při léčbě hraničních pacientů. Velmi se mi líbilo, že zmiňovali, v jaké konkrétní oblasti došlo vlivem dané psychoterapie ke zlepšení, například terapie zaměřená na přenos (TFP): „Terapie sestává ze dvou sezení za týden, přičemž se zkoumá vztah k terapeutovi. Tento zážitek přenosu umožňuje pacientovi zažít štěpení, které převažuje i v jeho životních zkušenostech. Terapeutova ordinace se stane jakousi laboratoří, kde pacient zkoumá své pocity v bezpečném, chráněném prostředí a pak své porozumění využívá i pro okolní svět.“ (Kreisman, Straus, 2020, 187). Jak můžeme vidět, pro lepší pochopení je výhodou znát jisté psychologické termíny. Tato publikace může být účinným průvodcem na cestě k většímu pochopení (a zvládání) hraničního člověka v našem okolí, i když nám odborné psychologické termíny nejsou známé. Autoři nám představují strategie, jak lépe zvládat nestabilní osobnost hraničářů a to zejména systémem „SET“ – support (podpora), empathy (empatie), truth (pravda) – který podrobněji vysvětlují. Publikace může být užitečná i pro začínající terapeuty, kteří se obávají pracovat s hraničními pacienty. Publikace popisuje početné kazuistiky, na kterých je zřetelné, co byste dalo od práce s hraničáři očekávat a čemu se rozhodně vyhnout. Pro mé byli rozhodně nejvíce obohacující kazuistiky, které dokonale zapadaly do teoretické části. Líbilo se mi, že kniha není rozdělena na část teoretickou a na „kazuistickou“, ale jsou mezi sebou promíchané dle toho, jak se vážou na dané téma. Je to lepší pro pochopení a také oživující. Text nepokládám za stereotypní, právě naopak. Kniha je doopravdy hezky čtivá a rozhodně obohacující.

Zdroj: Kreisman, J. & Straus, H. (2017). Nenávidím tě, neopouštěj mě! Portál.

Věčná touha po uznání: perfekcionismus narcistních žen

Věčná touha po uznání: perfekcionismus narcistních žen Obálka knihy Věčná touha po uznání: perfekcionismus narcistních žen
Bärbel Wardetzki
Populárně naučná
Portál
2020
248
Denča

„Jsem unavená a vyčerpaná z úsilí, které musím vynakládat, abych skryla svou touhu po lásce, blízkosti a bezpečí. Ne, nikdo nesmí vidět, jaká jsem! K smrti bych se styděla, kdyby za mou sebevědomou a suverénní fasádou někdo odhalil mé neuspokojené potřeby.“  (Wardetzki, 2020, str. 13)

Kniha Věčná touha po uznání poskytuje přehled o příčinách vzniku, projevech a možné léčbě narcistické poruchy osobnosti u žen.  Díky jejímu zaměření na ženské pohlaví se dostává do popředí také často omílaná otázka poruch příjmu potravy. Souvislost je zřejmá – tyto poruchy mají svůj základ v pochybnostech žen o sobě samých, jenž jsou klíčovým prvkem narcistní osobnosti. Nejistotu, kterou si narcistní ženy jen nerady připouštějí, se snaží zakrývat dokonalostí. V knize se dočteme jak tato „kamufláž“ znemožňuje prožívání sebe sama a jak se v případě intimních vztahů bortí a brání spokojenosti partnerů. Podle mého názoru se nejedná o typicky populárně naučnou četbu. Tím samozřejmě nevylučuji její přínos pro jakéhokoliv čtenáře a už vůbec nechci od četby nikoho odradit, protože to by byla velká škoda. Jen se připravte na to, že autorka se často opírá o teorie, které nemusí být každému známé. Dokážu si představit, že neznalost těchto teoretických rámců může znesnadňovat pochopení textu. Nicméně důležité jsou hlavní myšlenky, které se podle mého názoru daří v knize dobře předávat. Co naopak usnadňuje pochopení, je velké množství výpovědí a příkladů z reálného života, které autorka čerpá od klientek ze své vlastní praxe. Nápomocné jsou také pohádkové příměry, např. o Sněhurce nebo o Popelce, pomocí kterých autorka vysvětluje narcistní prvky, které příběhy odkrývají.

Postupně se v knize dostáváme od vzniku narcistní osobnosti, který mívá své prameny už v dětství, skrze její projevy až k možným způsobům vedení terapie. Všechny tyto informace tak mohou mnoha ženám otevřít oči. Nejen těm, které se potýkají s poruchami příjmu potravy, ale i takovým, které mají potřebu tvářit se navzdory svým nejistým pocitům sebevědomě. Během čtení je však dobré držet si trošku nadhled a nesklouznout k tendencím ztotožňovat se se všemi zmíněnými projevy narcistní osobnosti. Alespoň v některých by se totiž určitě našla každá žena, to však neznamená, že její osobnost musí být nutně zatížena touto poruchou. Velmi příjemné pak může být pro čtenářky zjištění, že některé pocity, se kterými se potýkají, možná nejsou tak neobvyklé a zavrženíhodné, jak si myslely, a že věčná honba za dokonalostí, jejíž iluzi společnost vytváří, pravděpodobně není tím, co je nakonec učiní šťastnými.

Zdroj: Wardetzki, B. (2020). Věčná touha po uznání: perfekcionismus narcistních žen. Portál.

Zbláznění: mánie, deprese, Michelangelo a já

Zbláznění Obálka knihy Zbláznění
Ellen Forney
Populárně naučná
Portál
2020
248
Baja

“Možná, že bipolárka je dar.” (Forney, 2020, str. 45)

Čtením této knihy se dostanete do kůže ženy s rozvíjející se bipolární afektivní poruchou, jejíž projevy autorka prezentuje přes poutavé komiksy plné nevšedních vyobrazení každodenních potíží. Kniha dokáže zaskočit svou nepředvídatelností a humorem. Je skvělá pro oddechové čtení, ale na své si dokážou přijít i nároční čtenáři, protože autorka v knize popisuje i strategie zvládání poruchy. Kniha má tak potenciál představit veřejnosti, čím si procházejí lidi s bipolární afektivní poruchou a více porozumět jejich chování, ale nese i možnost obohatit ti, kteří už mají základní povědomí o této poruše a rádi by se dozvěděli více. Autorka v knize popisuje i cvičení, která jí pomáhají k vyrovnanějšímu životu, a tak může pomoci i lidem, kteří se ocitli v podobné situaci jako kdysi ona.  Poctivě popisuje i své sezení u psycholožky a její důležitost při zvládání poruchy, také léky, které užívala a reakce jejího okolí na její diagnózu. Kniha však není zahlcená hromadou odborných termínů, právě naopak. Čitateli nabízí jednoduché příběhy, které jsou i šokující svou otevřeností. Nicméně kniha není úplně vhodná pro čtenáře, kteří vyžadují uspořádané psaní a jednotnost textu. Tato její slabina však může být i předností pro ty, kteří hledají atraktivní seznámení se s nároky bipolární afektivní poruchy. Nabízí i nový pohled na slavné osobnosti, které si taky procházeli zátěží psychických poruch a přesto dokázali přinést světu ohromné dílo a dát jejich životu smysl. Pokud máte chuť nahlédnout pod pokrývku této tajemné poruchy, příběh Ellen Forney je skvělou volbou!

Zdroj: Forney, E. (2020). Zbláznění: mánie, deprese, Michelangelo a já. Portál.

Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem

Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem Obálka knihy Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem
Joanne Greenberg
Populárně naučná
Triton
2012
278
Nikča

„Chytím se světa. Vší silou.“  (Greenberg, 2012, str. 275)

Kniha je beletristickým vyprávěním o dospívající dívce s psychotickým onemocněním, která strávila tři roky v psychiatrické léčebně. Výpověď hlavní postavy Debory je skutečným příběhem autorky Joanne Greenbergové, která zachytila velmi autentický popis prožívání člověka se schizofrenií. Vyprávění je velmi tajemné až podivné či zmatené, a to především v částech, kdy autorka popisuje rozhovory se svými halucinacemi nebo míchá realitu s bludy. Imaginární svět království, který si mladá pacientka vytvořila, aby do něj utíkala před samotou v reálném světě byl mnohdy náročný na čtení a jeho pochopení. Což však odráží surovou realitu schizofrenního světa, přesněji než kterákoliv učebnice poruch osobnosti. Velmi zajímavý byl také popis „léčby“ v psychiatrické léčebně ve 40. letech, kdy neexistovala pro psychiatrické pacienty ucelená psychoterapeutická ani farmakologická léčba a pacienti se léčili izolací, studenými zábaly… Kolikrát mě mrazilo také z přístupu nemocničních pracovníků a lékařů, kteří brali své pacienty jako velmi podřadná stvoření. Kniha zachycuje také tehdejší vnímání duševního onemocnění od nejbližší rodiny, s typickou nálepkou „blázna“.

Je nutno vyzdvihnout přístup autorčiny ošetřující psychiatričky Friedy Fromm – Reichmanové (bývalé manželky Ericha Fromma), která jako jediná Deboru nezavrhovala, ale s velmi citlivým a chápajícím přístupem se jí snažila pomoci navrátit se do reálného světa. O tom, jestli se jí to podařilo se dočtete sami v knížce. Knížka pro mě byla přínosná v ohledu přiblížení schizofrenie a doporučuji ji všem zájemcům o bližší poznání světa duševního onemocnění.

Zdroj: Greenberg, J. (2012). Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem. Triton.