Archivy: Literární revue

„Základní idea našeho projektu se v průběhu let příliš neměnila. Zajímalo nás, jak se v reminiscenčním vyprávění zračí dobový charakter psychologie. Naší ambicí bylo tímto způsobem zachytit vývoj československé psychologie či proměnu její podoby od roku 1945 do současnosti.“  (Čermák & Šikl, 2021, 9).

Jména jako Jaro Křivohlavý, Milan Nakonečný, Stanislav Kratochvíl nebo Pavel Říčan zná asi každý, kdo má nějaký vztah k psychologii, nebo alespoň někdy zavítal v knihovně do uličky s psychologickou literaturou. Sám jsem mnohokrát ve svých seminárních pracích čerpal z některých z mnoha knih těchto velkých osobností. O jejich životě a práci jsem toho ale jinak moc nevěděl. Proto mě publikace Příběh československé psychologie na první pohled zaujala. Kniha je výstupem unikátního projektu, který si dal za cíl představit významné osobnosti československé psychologie 20. století. Každá z jedenácti představených osobností je uvedena krátkým medailonkem, popisujícím stručně její životopis, a následně rozhovorem, který pokrývá nejrůznější témata. Čtenář se díky nim může dozvědět o životě a rodinném zázemí osobnosti, kariérní dráze a důležitých momentech v profesním životě, ale také o nástrahách a překážkách, kterým museli svého času kvůli společenskému uspořádání čelit. Velmi se mi líbila zvolená forma vyprávění prostřednictvím rozhovorů, působilo to na mě svěžím, autentickým dojmem, kniha je díky tomu opravdu velmi čtivá a ani na chvíli jsem se nenudil. Kromě toho byly rozhovory často velmi inspirativní, je zde mnoho zajímavých myšlenek k zamyšlení. Proto bych knihu určitě doporučil všem, kteří se o psychologii zajímají, a pro studenty psychologie bych ji pak označil téměř za povinnou literaturu.

Zdroj: Čermák, I., & Šikl, R. (2021). Příběh československé psychologie 1: Rozhovory s osobnostmi oboru. Praha: Portál.

„Hrdinu bychom mohli definovat jako postavu v nás, která cítí nutkání za každou cenu něco udělat. Taoistický mudrc je úplne jiný. Je to terapeut, jenž dosáhne mnohého tím, že nedělá nic. To znamená, že nejedná s hrdinskou intencí a očekávaním. Terapie vás může „pouze“ přivést k novému pohledu na sebe samé a na svou situaci. Nezměníte se, ale můžete pořád jěšte něco dělat nebo nedělat. Když jste čerstvě s větší jasností uvideli, kým jste, možná teď tím člověkem můžete být – je to věc bytí, ne konání“  (Moore, 2022, 104).

Knižka terapie duše od autora Thomasa Moora predstavuje sondu do autorovho uvažovania nad terapiou ako schopnosťou nás všetkých prinášať úľavu do života toho druhého. Autor veľmi pekne popisuje proces terapie ako vedomého rozhovoru s cieľom sprevádzať druhého a byť tu pre neho. Neobmedzuje sa na konkrétne kroky a postupy, naopak túto schopnosť vykresľuje vo veľmi jemných odtieňoch a ilustruje ju na mnoho zaujímavých príkladoch z praxe. Knižka je veľmi čítavá ako pre študenta psychológie, tak pre laika. Psychológom odborníkom by sa mohla zdať málo konkrétna a idúca „po povrchu“, avšak z môjho pohľadu študentky psychológie je písaná dostatočne odborne, zároveň ale veľmi príjemne na pokojné čítanie. Knižka je členená na časti, ktoré sa miestami môžu zdať usporiadané trochu chaoticky, ale ak sa čitateľ nad tento fakt povznesie, obsahy jednotlivých kapitol sú zväčša dobre zrozumiteľné.  Číta sa naozaj rýchlo a príjemne, a niektoré pasáže,  podľa môjho názoru tie s presahom, ktorý hovorí priamo k čitateľovi, môžu byť pre samotného čitateľa priamo terapeutické. Rovnako prínosná môže byť knižka pre rodičov, alebo kohokoľvek kto sa raz rodičom chce stať. Nájdeme v nej totiž veľa odkazov na detstvo a veľa užitočných rád ako podľa autora vytvoriť pre dieťa čo najlepšie podmienky pre rast. Ďalej sa autor venuje bezpečnému miestu, ktoré je potrebné vytvoriť pre nadviazanie terapeutického vzťahu. Bezpečné miesto myslené metaforicky ale aj doslovne. Veľmi pekne v knižke ilustruje, ako by konkrétne malo také miesto vyzerať. Zaujímavou a podstatnou časťou knižky je aj práca so snami. Podľa môjho názoru ju autor uchopuje veľmi dobre – nie príliš konkrétne, aby to pre čitateľa nebolo definitívne a zavádzajúce, ale dostatočne jasne na to, aby čitateľ pochopil autorov zámer prácu so snami vyzdvihnúť ako podstatnú súčasť terapie. V knižke nájde človek slová útechy a podpory, pokoja a nádeje. Knižku preto odporúčam komukoľvek, kto sa psychológii venuje, rovnako tomu, kto má záujem a chuť pomáhať druhým nech je to v akejkoľvek oblasti, a silno ju odporúčam aj pre svoj vlastný rast a úžitok.

Zdroj: Moore, T. (2022). Terapie duše. Portál.

„Hněv je způsobem, jak jednat. Dočasně vám pomáhá překonat vnitřní zranění a bezmocnost. Na chvíli máte pocit, že máte situaci opět ve svých rukou, a přesně proto je tak těžké hněv ovládnout. Jestliže se pokusíte svůj hněv zašpuntovat, možná pak ostře vystřelí ta bolest, která jej způsobila. Nyní je načase přestat na sebe útočit. Ničemu to nepomůže. Když se za svůj hněv budete obviňovat, prostě tím vytvoříte jen více bolesti – špatných, poraženeckých pocitů – a ta bolest vyvolá více hněvu. Je to bludný kruh.“  (Mckay, 2023, str. 10).

Kniha zahrnuje tipy z oblasti duševní hygieny na zvládání hněvu, aby se člověk dokázal v dané chvíli zklidnit. Předkládá čtenáři postupy předních odborníků, kteří je uplatňují se svými klienty a které jsou podložené empirickými výzkumy. Cílí na to, aby čtenáře naučila, jak hněv a škodlivé jednání vůči sobě i druhým zmírnit. Dále nás má tato publikace naučit zvládat bolest, jež se skrývá v pozadí hněvu. Kniha využívá poznatků z KBT, DBT a neurověd. Ukazuje cesty, jak změnit mentální nastavení ohledně hněvu a pomáhá pochopit, kde se hněv bere.

Velice se mi líbí, že v knize je hněv prezentován jako návyk (osvojená reakce v raném dětství apod.) a tudíž se s tím dá něco dělat. To slouží k motivování čtenáře pro práci na sobě. Na konci každé kapitoly je zařazena rubrika - co je třeba dělat, která je bezesporu užitečná. Kniha obsahuje konkrétní tipy jak to udělat, abychom hněv nezesilovali. Na příkladech je popsána dovednost opačného chování. Součástí knihy jsou i kazuistiky klientů, které mohou inspirovat. Kniha často čtenáři pokládá otázky, vede k zamyšlení a předkládá např. seznam, kde má dotyčný zaškrtnout, které věci z něj se ho týkají. V knize nechybí ani různá kreativní cvičení např. nakreslení hněvu. Čtenář je také vyzýván k sepsání záložního plánu a ke vnímání pozitivních stránek u sebe samého. V knize nechybí ani konkrétní podpůrné věty vedoucí k pozitivnímu vyřešení konfliktu např: “Zkusme najít cestu, abychom se v tom oba cítili dobře.” Důležitou součástí knihy je i práce na odpuštění, což je proces probíhající v několika fázích. V knize jsou prezentovány konkrétní kroky, které bychom měli udělat, abychom se osvobodili od nepříjemných reakcí pramenících z neodpuštění. Kniha vede čtenáře k pocitu zodpovědnosti za vlastní hněvivé reakce a zároveň dodává sílu, že je to něco, co řídíme my sami. Oceňuji také vyvrácení mýtu, že se člověku hněvem uleví. Naopak hněv násobí další hněv.

Kniha je srozumitelná i pro laiky, občas pracuje i se zkratkami např. UVO = unavený, vyprahlý, osamělý. Ty ovšem vysvětluje. Doporučila bych ji klientům, kteří mají sklony k hněvu a také bude užitečná pro odborníky pomáhajících profesí.

Zdroj: McKay, M. (2023).Jak zvládat silné emoce a osedlat svůj hněv. Portál.