• Literární revue



    Literární revue je projekt , ve kterém studenti psychologie píšou recenze na přečtené knihy s psychologickou tématikou. Psychologických knížek je mnoho a v dnešní uspěchané době času málo. Proto pro vás připravujeme každý měsíc recenze na různě laděná témata, jak na odborné, tak i populárně naučné knihy. Například v měsíci květnu jsme pro vás měli připravené téma lásky, v září jsme se věnovali tématu osobního rozvoje. Pokud budete sledovat naše sociální sítě, možná budete moct o některém dalším tématu rozhodnout i vy! V recenzích se dočtete základní informace o knize, co od ní můžete očekávat, co se na knížce recenzentovi líbilo i nelíbilo, případně vám prozradí zajímavou myšlenku, o které se dočetl. Každý čtenář si pak určitě vybere tu pravou knihu pro něj, ať už je to student, odborník či zájemce o psychologii!

  • Spolupracujeme s nakladatelstvími:

  • Procházet knížky

Mozek, duše a tělo

Mozek, duše a tělo Obálka knihy Mozek, duše a tělo
Johann Caspar Rüegg
Odborné
Portál
2020
311
Luci

,,Jak již dlouho víme, psychosomatická onemocnění mají často svoji příčinu ve stresu a traumatických (např. raných dětských) zkušenostech, které jsou- nevědomě- uloženy v paměti.“ (Rüegg, 2020, str. 13)

Knihu mohu doporučit pro opravdu náročné čtenáře. Pro čtenáře se zálibou v psychosomatice, neurobiologii a s dobrou orientací ve znalostech lidského těla. Mozek, duše a tělo je velmi kvalitní publikace nabízející tvrdé argumenty evidence-based medicíny pro prokázání těsného vztahu mezi lidskou myslí a fyzickou schránkou člověka. Kniha švýcarského lékaře se věnuje tématům jako změně struktury mozku na základě zkušeností s bolestí, strachem atd., nebo vlivu psychosomatické medicíny či psychoterapie na neuronální restrukturalizaci. Kniha je napsána odborným stylem, nešetří se v ní medicínskými pojmy. Pro porozumění je potřeba hlubší orientace jak v oboru medicíny, tak v psychologii a psychosomatice. A v neposlední řadě čtenářská obratnost, kniha je těžce čitelná. Příspěvek autora k tématu propojenosti psychiky a těla bude určitě prospěšná čtenářům, kteří se profilují (či budou profilovat) v oblasti psychosomatiky či medicíny. Téma je totiž vyhrazené do úzké specializace psychosomatiky. Na druhou stranu je třeba dodat, že k rozebrání vybrané oblasti přistupuje detailně a velmi profesionálně.

Zdroj: Rüegg J. (2020). Mozek, duše a tělo. Portál. 

Pod nohama cítíš stébla trávy

Pod nohama cítíš stébla trávy Obálka knihy Pod nohama cítíš stébla trávy
Else Müller
Populárně naučná
Portál
2020
126
Pája

„Teplý písek ve tvé dlani – Cítíš jeho teplo až ve své duši – Zvedneš ruku – sype se mezi tvými prsty –  Je teplý a jemný jako pavučina. “ (Müller, 2020, str. 78)

Kniha je souborem příběhů, které lze využít pro imaginaci a relaxaci. V úvodu knihy autorka také vysvětluje, co je to autogenní trénink nebo jak a proč její příběhy využívat. Jednotlivé příběhy obsahují prvky autogenního tréninku a prvky oslovující naše nevědomí. Velmi mě oslovilo, že autorka tyto prvky v příbězích zvýraznila. Pokud si tedy budeme chtít příběhy upravit, aby lépe fungovaly přímo na nás, budeme vědět, které části rozhodně nevynechat. Knize bych vytkla snad jen jedinou věc, a to je systematická záměna autonomní nervové soustavy za animální. Jinak se ale jedná o knihu s velkým množstvím příběhů, mezi kterými si vybere každý. Výhodou totiž je, že příběhy jsou různě dlouhé, obsahují různá témata a místa a liší se i v množství prvků oslovujících naše nevědomí a prvků autogenního tréninku. Podle mého názoru tyto příběhy najdou uplatnění jak pro osobní relaxaci, tak pro odborné využití v rámci psychologické praxe.

Zdroj: Müller, E. (2020). Pod nohama cítíš stébla trávy: příběhy pro imaginaci a autogenní trénink. Portál.

Uzdravte svou duši: cesta k vnitřní svobodě a zdravým vztahům

Uzdravte svou duši: cesta k vnitřní svobodě a zdravým vztahům Obálka knihy Uzdravte svou duši: cesta k vnitřní svobodě a zdravým vztahům
Marta Helingerová
Populárně naučná
Grada
2020
168
Evča

„Máme tendenci prožívat svá zranění stále dokola. Máme pocit, že na vině jsou vždy ti druzí. Pochopením vlastní role a toho, jak sami přiživujeme své sklony k destruktivním vztahům a různým závislostem, můžeme nastoupit cestu k uzdravení vlastní duše, cestu sami k sobě.“  (Helingerová, 2020, str. 20)

Tato kniha české psycholožky Marty Helingerové je svépomocnou příručkou, která kromě různých teoretických konceptů nabízí i praktická cvičení. Právě ta praktická cvičení mohou čtenáři umožnit vykročit na cestu za zdravějším životem a lepšími vztahy. Autorka se v knize zabývá celou řadou témat, soustředí se mimo jiné na destruktivní vztahy, sebevědomí, krize a na to, jak se co nejvíc přiblížit zdraví.

Líbilo se mi, že autorka představovala mnoho zajímavých myšlenek, které nabídly novou perspektivu. Také jsem velmi ocenila, že autorka kladla důraz na praxi a přemýšlení o tom, jak je dané téma aktuální pro čtenáře. Občas mi trochu přišlo, že mají některé pasáže lehce ezoterický nádech, což jsem příliš neocenila. Určitě se ale najdou i čtenáři, kterým to bude vyhovovat.

Kniha se četla velmi dobře, je napsána velmi přístupným jazykem. Umožnila mi se zamyslet nad různými tématy a také mi poskytla nápady, čím se ještě mohu dál zabývat, na čem pracovat. Zaujal mě diskutovaný fenomén zaplňování prázdných míst ve vztahu; také jsem ocenila nasměrování, co je s tím možné dělat. Celkově knihu doporučuji všem lidem, kteří na sobě rádi pracují a chtěli by zlepšit své vztahy.

Zdroj: Helingerová, M. (2020). Uzdravte svou duši: cesta k vnitřní svobodě a zdravým vztahům. Grada.

Mindfulness pro děti a dospívající

Mindfulness u dětí a dospívajících Obálka knihy Mindfulness u dětí a dospívajících
Debra Burdick
Populárně naučná
Grada
2020
291
Nikča

„V současnosti je na trhu dostupná řada výborných knih o mindfullness. Většina z nich popisuje teorii, výzkum a uvádí několik příkladů technik mindfullness. Kniha, kterou právě držíte, se od těchto knih liší tím, že je napsaná výslovně pro děti a dospívající a že začíná tam, kde ostatní knihy končí.“ (Burdick, 2019, str. 13)

Mindfulness je v dnešní době velmi populární tématem. Tato kniha se od ostatních knih liší právě tím, že se nezabývá charakteristikou a výhodami tohoto obsáhlého tématu, ale najdete v ní praktické návody, jak mindfullness aplikovat při práci s dětmi. Ačkoliv jsou samotné techniky uzpůsobené pro děti, spousta z nich by se dala využít i u dospělých začínajících se všímavostí. Kniha je rozdělena na kapitoly podle konkrétních schopností všímavosti, které chcete rozvíjet (např. prožívání přítomného okamžiku, všímavé pozorování, uvědomování emocí a spoustu dalších). V každé jednotlivé kapitole najdete několik pracovních listů s konkrétním návodem, jak je používat. Velmi oceňuji přidaný pohled na vývojové hledisko. Autorka uvádí, že techniky v knize jsou vhodné pro děti od 2 let, ale velmi záleží na kognitivních schopnostech každého dítěte. Zda techniku dítě „zvládne“ můžete posoudit podle popisu základních informací a postupu u každé techniky. Také je ke každé technice uvedená inspirace ke zpětné vazbě. Co mě velmi zaujalo je rozlišení mindfullness technik i pro děti s různými potížemi, například techniky vhodné pro děti s depresí, poruchy spánku a také s ADHD či autismem atd. V knize najdete opravdu spoustu mindfullness technik, ze kterých si pro práci s dětmi vybere každý. Je však nutno podotknout, že jednotlivé pracovní listy si budete muset oskenovat či vypsat, abyste mohli mindfullness techniky s dětmi trénovat. Samotné zadání a postup je také nutno předem trochu nastudovat, než se do mindfullness ponoříte, ale rozhodně to není překážkou. Knihu tedy maximálně doporučuji a už se těším až ji budu moct naplno využívat.

Zdroj: Burdick, D. (2019). Mindfulness u dětí a dospívajících. Grada.

Emoce pod kontrolou

Emoce pod kontrolou Obálka knihy Emoce pod kontrolou
Radka Loja
Populárně naučná
Grada
2020
208
Denča

„Myšlenky spustí emoce, emoce vyvolají tělesné reakce a vše dohromady ovlivní naše chování. A protože si většinou podobné situace interpretujeme stejným způsobem, pohybujeme se v kruhu.“ (Loja, 2019, str. 92)

Kniha Emoce pod kontrolou od psycholožky Radky Loja je typickým příkladem seberozvojové literatury. Celá kniha trošku připomíná pracovní sešit, přičemž téměř u každého probíraného tématu jste povzbuzován/a k vypsání nějakých informací, zamyšlení se nad situací, odpovědí na otázky, vyplnění dotazníku nebo praktickým cvičením. Hned na začátku knihy máte možnost otestovat svoji emoční inteligenci a jejích 5 složek – sebeuvědomění, sebeovládání, sebemotivaci, empatii a sociální dovednosti. Výsledek testu je samozřejmě jen velmi orientační a může dost záviset na aktuálním rozpoložení, nicméně poskytuje základ, od kterého se můžete odpíchnout. Dále se zde dočtete o důvodech vzniku vzorců chování a destruktivních myšlenek, jejich negativních projevech v dospělosti a o tom, jak se těchto vzorců můžete zbavit, počínaje technikami zaměřenými na myšlení, přes ty zaměřené na tělo až k takovým, které jsou zaměřené na práci s nevědomím. Výhodou knihy je přístup k audionahrávkám s jednotlivými cvičeními. Za plusy považuji také zmíněné teorie velkých psychologů z historie a objasnění fungování mozku a psychických procesů. Nesmím opomenout také spoustu příkladů, které usnadňují pochopení a grafickou stránku knihy – díky velkému množství schémat a obrázků se čte velmi snadno. Naopak některé filozofické výroky jako např. o propojenosti lidského mozku s vesmírem nebo internetem, považuji za zbytečné a do celkového pojetí knihy mi příliš nepasují.

Celkově od této knihy můžete očekávat zjednodušené základy psychologických teorií emocí a náhled do metod psychohygieny. Jedná se o čtení vhodné pro všechny, kteří dosud nemají mnoho znalostí o těchto oblastech. Především pak pro ty, kteří se chtějí začít učit lépe rozumět svým emocím a ovládat je. Věřím, že s využitím zde popsaných technik se to s trochou snahy podaří.

Zdroj: Loja, R. (2020). Emoce pod kontrolou. Grada.

Psychosomatická prvouka

Psychosomatická prvouka Obálka knihy Psychosomatická prvouka
Radkin Honzák
Populárně naučná
Vyšehrad
2017
335
Pája

„Pasivně agresivní pacient oznamuje, že pokud by s ním chtěl někdo pohnout, riskuje smrtelnou explozi jeho hněvu, která může zničit vše včetně jeho samotného.“ (Honzák, 2017, str. 172)

Jak už název napovídá knížka se týká celostního přístupu k člověku, autor se tedy věnuje somatické stránce (hlavně trávicímu traktu, který má obrovský vliv na člověka), emocím, sociálním aspektům, ale i spirituální stránce našich životů. Nevynechává ani témata jako je komunikace s pacientem, nocebo a placebo efekt nebo spánek a bolest. Kniha je obohacena množstvím výzkumů a úryvků z beletristických děl, sem tam Honzák také přidává nějaký příklad ze své bohaté praxe. Z knihy jsem byla trochu rozpačitá, hlavně z důvodu, že ač autor popisuje, jak je naše tělo provázané a že je důležité na něj takto hledět, čekala jsem od knihy něco více „psychosomatického“. Takže v knize nečekejte žádné psychosomatické postupy, ani bohaté probírání případů z praxe, jde spíše o náhled na propojenost našeho tělo s množstvím zajímavých informací. Nicméně před četbou je potřeba se připravit na obrovské množství termínů z oblasti anatomie těla, které nejsou vždy vysvětleny. Osobně nejzajímavější mi přišlo rozdělení pacientů na jednotlivé archetypy a postupné rozebrání toho, jak se cítí lékař při komunikaci s nimi a co s tím dál. Podle mého názoru i když je kniha na čtení náročná, obsahuje balíček zajímavých informací, které stojí za to zjistit.

Zdroj: Honzák, R. (2017). Psychosomatická prvouka. Praha: Vyšehrad.

Čeho před smrtí nejvíce litujeme

Čeho před smrtí nejvíce litujeme Obálka knihy Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Bronnie Ware
Populárně naučná
Portál
2012
312
Jana

“Když se dokážeme poctivě a smířeně podívat na fakt, že nevyhnutelně zemřeme, pak přeskupíme svoje priority dlouho před tím, než bude příliš pozdě.” (Ware, 2012, str. 31)

V této recenzi budu velmi upřímná, tak jak si to kniha právem zaslouží. Plakala jsem, smála jsem se, přemýšlela jsem... a pořád přemýšlím – opravdu se jedná o zajímavou knihu. Nevychází ze žádné teorie ani žádné teorie sama nevytváří. Popisuje čtivým až románovým způsobem pestrý život autorky, která se mimo jiné dostala i k paliativní péči (nebo k dobrovolnictví v ženské věznici). Na základě svých zkušeností s pečovatelstvím popisuje příběhy svých klientů a se čtenářem tak sdílí jak životní moudra (ne vždy) starých, umírajících lidí, tak i vlastní postřehy a úvahy. Jednotlivé příběhy slučuje do pěti kapitol – 5 věcí, kterých její klienti před smrtí nejvíce litovali. Bronnie ke smrti přistupuje velmi citlivě a jemně, čehož si na celé její práci nejvíce vážím. Možná by někomu mohl lézt na nervy její až alternativní způsob života, ale sama vždy zdůrazňuje, že je důležité najít si to své a respektovat i ostatní v jejich volbě. Takže pokud Vás zajímá téma smrti nebo i paliativní péče, tato kniha může být opravdu zajímavým zpestřením a věřím, že se Vás může alespoň lehce dotknout tak, jak se dotknula mě. Říká se, že zkušenost je nepřenosná, ale tato kniha mi opravdu hodně dala. Děkuji, Bronnie! P.S. kniha má i audio verzi.

Zdroj: Ware, B. (2012). Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Portál.

Jak mluvit s dětmi o smrti

Jak mluvit s dětmi o smrti Obálka knihy Jak mluvit s dětmi o smrti
Linda Goldman
Populárně naučná
Portál
2015
87
Barča

„Otázky dětí jsou klíčem, kterým odemykáme dveře k porozumění jejich smutku, abychom jim mohli pomoci.“ (Goldman, 2015, str. 9)

Autorka v publikaci představuje hlavní myšlenky a pocity, které běží v hlavách dětem v souvislosti se smrtí jak blízké osoby, tak i domácích mazlíčků nebo jejich vlastní vážnou nemocí. V knize je popsáno spousta rozhovorů a konkrétních případových studií s několika dětmi ve věkovém rozmezí od 5 do 12 let. Autorka radí a názorně ukazuje, jak k dětem přistupovat v této náročné situaci. Jak chápavě a neodmítavě odpovídat na všelijaké otázky a nanejvíc je v kladení dotazů podporovat. Zdůrazňuje důležitost nabízení otevřené náruče, kde je přijímána jakákoli dětská obava, myšlenka či strach, a tím jim dodávat jistotu, pomáhat vše pochopit a vyrovnat se s danou událostí. Dále autorka uvádí typické znaky traumatického zármutku a typické znaky truchlících dětí, ovšem upozorňuje na to, že každé dítě truchlí jinak, svým specifickým způsobem, a je nutné tomu věnovat pozornost. V publikaci je také zmínka o truchlení a chápání smrti z hlediska vývojové psychologie, není zde však zabíháno nijak do podrobností, vše je vysvětleno na pár řádcích. Pokud by se čtenář chtěl dozvědět něco více teoretického, bude muset vyhledat na jinou publikaci. Díky ukázkám reálných případů se čte kniha velmi snadno, jelikož nepůsobí jako strohý učebnicový text, ale je pojata poněkud prakticky. Zejména oceňuji snahu autorky povzbudit rodiče a pedagogy v otevřenosti vůči dětem a přímé komunikaci, stejně jako za sepsání závěrečných myšlenek na konci každé kapitoly. Kniha může sloužit jako skvělý pomocník do praxe, je vhodná nejen pro rodiče, ale i pro učitele a vychovatele dětí každého věku.

Zdroj: Goldman, L. (2015). Jak s dětmi mluvit o smrti. Portál. 

Prázdná kolébka: jak překonat ztrátu dítěte

Prázdná kolébka: jak překonat ztrátu dítěte Obálka knihy Prázdná kolébka: jak překonat ztrátu dítěte
Ilona Špaňhelová
Populárně naučná
Portál
2015
144
Baja

„Ženin obraz sebe samé často souvisí s tím, že je jejím úkolem přivést do rodiny dítě... Může se tedy stát, že má pocit, že selhala v mateřské roli. Selhala náhle, bez varování. Ona sama s tím nemohla nic udělat.“ (Špaňhelová, 2015, str. 67)

Publikaci můžu ohodnotit především jako praktickou a přínosnou. Čtenář ovšem musí počítat s tím, že se jedná o náročné čtení. Napříč knihou jsou zmiňované i kazuistiky jednotlivých párů, které si prošli ztrátou miminka a ty jsou schopné čtenáře doopravdy vtáhnou do děje. Centrální osobou procesu vypořádávání se se smrtí miminka je v této knize matka. Mám dojem, že se autorka zdaleka tak nevěnovala v knize i otci dítěte, jako matce, které jsou v různých kontextech věnovány celé kapitoly a role otce jednom určité pasáže. Ráda bych více nahlédla i do prožívání otců v této situaci, no musím zmínit, že když už je autorka zmínila, byly to moc zajímavě předané příběhy a doporučení. Líbilo se mi zejména, když autorka dala prostor i určité individualitě případu (a ne jenom nějakému ideálnímu psychologickému příkladu), například když zmínila, že jednomu muži pomohlo, když na něj jeho manželka řvala o tom, jak je neschopný se sebrat, co od něj očekává a jak ho má ráda. Sám tuto událost později často zmiňoval jako odrazový můstek pro jeho vzchopení se z neschopnosti něco udělat pro sebe či manželku. Hodně oceňuji, že se autorka napříč knihou věnovala i tomu, co by potřeboval zdravotnický personál (jestli si třeba sestřička prošla ztrátou dítěte, je vhodné, aby požádala kolegyni, zda by se manželskému páru v porodnici věnovala ona) či prarodiče, kteří taky tuto událost překonávají jako ztrátu. Hodně přínosnou pro mě byla kapitola, kde autorka popisovala, jak ke smrti svého sourozence přistupují další děti v rodině a jak rozdílně ke ztrátě sourozence přistupují napříč vývojovými stádii, ve kterých se nacházejí a co potřebují. Poněkud negativně jsem vnímala, když se autorka poněkolikáté vracela k již zmiňovaným tématům v různých kapitolách. Jistě to mohlo být přínosné na ujasnění si určitých důležitých rad, no někdy to působilo dost neorganizovaně. Jako hodně zajímavé pokládám přímé rady pro rodiče ohledně toho, co můžou udělat ještě v porodnici pro sebe a své mrtvé miminko, ale také doma na vyvarování se vzájemnému odcizení. Autorčin způsob psaní mi vyhovoval a myslím si, že díky nepoužívaní přílišných psychologismů a širokému záběru dané problematiky je kniha vhodná jak pro laiky, tak pro odborníky.

Zdroj: Špaňhelová, I. (2015). Prázdná kolébka: jak překonat ztrátu dítěte před porodem nebo těsně po něm. Portál.

O smrti a umírání: co by se lidé měli naučit od umírajících

O smrti a umírání: co by se lidé měli naučit od umírajících Obálka knihy O smrti a umírání: co by se lidé měli naučit od umírajících
Elisabeth Kübler-Ross
Odborné
Portál
2015
320
Jana

Pro člověka, který za nemocným přichází, je společné setkání rovněž přínosem – zjistí totiž, že umírání vůbec není tak děsivé a hrozné, jak si myslí ti, kdo před ním chtějí utéci.“ (Kübler-Ross, 2015, str. 129)

Kübler-Rossová, známá především pro svůj pětistupňový model vyrovnávání se se smrtí, ve své knize představuje základní poznatky, zkušenosti a přepisy rozhovorů ze své psychologické studie a seminářů s terminálně nemocnými pacienty. Kniha je psána čtivě, srozumitelně a citlivě k povaze tématu. Důkladně je zde popsán již zmíněný model, který se v dnešní době používá při vyrovnávání se s jakoukoliv tragickou životní událostí, tedy nejen se smrtí. Přepisy rozhovorů jsou velmi autentickým zachycením prožívání pacientů, které může být velmi obohacující – akorát si dovolím poznámku, že většina pacientů byla silně věřící, a tudíž jsou některé rozhovory více věnovány víře v Boha. Myslím si, že tato kniha a všechny poznatky v ní shromážděny, by se měly dostat do rukou každému, kdo se s lidmi a jejich utrpením setkává (tedy zdravotním a sociálním pracovníkům, psychologům…) nebo se setkat může (tedy vlastně úplně každému). Jsem toho názoru, že i když je téma smrti náročné, stresující a možná i zraňující, tak protože bezesporu k životu patří, měli bychom alespoň trochu svého času věnovat tomu, abychom zkusili toto téma pochopit a naučit se ho přijmout. Autorčin záměr odtabuizovat téma smrti byl (z mého úhlu pohledu) naplněn, a to citlivě a důstojně (i vzhledem k výpovědím umírajících pacientů).

„Na konci naší cesty jsme si všichni rovni.“ (Kübler-Ross, 2015, str. 71)

Zdroj: Kübler-Ross, E. (2015). O smrti a umírání. Co by se lidé měli naučit od umírajících. Portál