• Literární revue



    Literární revue je projekt , ve kterém studenti psychologie píšou recenze na přečtené knihy s psychologickou tématikou. Psychologických knížek je mnoho a v dnešní uspěchané době času málo. Proto pro vás připravujeme každý měsíc recenze na různě laděná témata, jak na odborné, tak i populárně naučné knihy. Například v měsíci květnu jsme pro vás měli připravené téma lásky, v září jsme se věnovali tématu osobního rozvoje. Pokud budete sledovat naše sociální sítě, možná budete moct o některém dalším tématu rozhodnout i vy! V recenzích se dočtete základní informace o knize, co od ní můžete očekávat, co se na knížce recenzentovi líbilo i nelíbilo, případně vám prozradí zajímavou myšlenku, o které se dočetl. Každý čtenář si pak určitě vybere tu pravou knihu pro něj, ať už je to student, odborník či zájemce o psychologii!

  • Spolupracujeme s nakladatelstvími:

  • Procházet knížky

Roztříštěná mysl

Roztříštěná mysl: život s mnohačetnou poruchou osobnosti Obálka knihy Roztříštěná mysl: život s mnohačetnou poruchou osobnosti
Robert B. Oxnam
Populárně naučná
Portál
2006
272
Jana

“Pro člověka trpícího mnohočetnou poruchou osobnosti jsou osobní zájmena a my“ někdy docela matoucí. Už jsem vám říkal, že zde kdysi bylo jedenáct osobností. Nyní s hrdostí říkám, že v procesu „integrace“ jsme tento počet snížili na tři. Tři ti, kteří zůstali – Robert, Bobby a Wanda – se společně rozhodli napsat tuto knihu.“ (Oxnam, 2006, str. 14)

Po přečtení této knihy je až těžké uvěřit, že jsou disociativní poruchy opravdu skutečné a že se nejedná o sci-fi literaturu. Toto dílo bych rozhodně označila za velmi přínosné, vyprávějící osobní zkušenosti člověka s diagnózou mnohočetné poruchy osobnosti. Robert B. Oxnam je velmi úspěšným člověkem s neuvěřitelnou kariérou navzdory své disociativní poruše. V knize popisuje průběh terapie mnohočetné poruchy vedené psychiatrem J. B. Smithem. Celý Robertův příběh se dozvídáme od jeho jednotlivých osobností, kterých je na začátku knihy jedenáct. Postupem terapie dochází k neuvěřitelným proměnám (například k integraci jednotlivých osobností nebo ke stěhování se z hradu na prosluněnou louku). V mém případě byla tato kniha jednodenní záležitostí k přečtení, ale přemýšlet o ní budu ještě dlouho. Na závěr bych chtěla ocenit konec knihy, kterému se věnuje psychiatr Smith a kde se dozvíte více o samotné diagnóze a poruše, její prognóze a jak (z pracovních zkušeností s disociativními pacienty) vést terapii.

Zdroj: Oxnam, R., B. (2006). Roztříštěná mysl: můj život s mnohočetnou poruchou osobnosti. Portál.

Nenávidím tě, neopouštěj mě!

Nenávidím tě, neopouštěj mě! Obálka knihy Nenávidím tě, neopouštěj mě!
Jerold J. Kreisman, Hal Straus
Populárně naučná
Portál
2017
256
Baja

„Stejně jako darwinovská evoluce se změna jedince děje téměř nepostřehnutelně, na základě mnoha pokusů a omylů. Jedinec proměně instinktivně vzdoruje. Možná, že žije v jakési bažině, ale je to jeho bažina. Ví, kde tu jsou krokodýly a co všechno v tom močálu a mokřinách je. Opustit tuto bažinu znamená vydat se do neznáma a upadnout možná do bažiny ještě nebezpečnější.“ (Kreisman, Straus, 2020, str. 211)

Autoři v této originální publikaci vtahují čtenáře do pozoruhodného světa hraničních pacientů (“hraničářů”) a nabízejí jak odborná fakta o hraniční poruše osobnosti, tak i hodně kazuistik. Tuto pořád neprobádanou a místy i děsivou poruchu popisují od klinických definic až po možnosti léčby. Vysvětlují 9 diagnostických kritérií, které zároveň představují typické vlastnosti hraničáře. Hraničář však nemusí nutně splňovat všechny kritéria... Mnozí ocení, že zmiňují různé psychoterapeutické přístupy a jejich ověřenou účinnost při léčbě hraničních pacientů. Velmi se mi líbilo, že zmiňovali, v jaké konkrétní oblasti došlo vlivem dané psychoterapie ke zlepšení, například terapie zaměřená na přenos (TFP): „Terapie sestává ze dvou sezení za týden, přičemž se zkoumá vztah k terapeutovi. Tento zážitek přenosu umožňuje pacientovi zažít štěpení, které převažuje i v jeho životních zkušenostech. Terapeutova ordinace se stane jakousi laboratoří, kde pacient zkoumá své pocity v bezpečném, chráněném prostředí a pak své porozumění využívá i pro okolní svět.“ (Kreisman, Straus, 2020, 187). Jak můžeme vidět, pro lepší pochopení je výhodou znát jisté psychologické termíny. Tato publikace může být účinným průvodcem na cestě k většímu pochopení (a zvládání) hraničního člověka v našem okolí, i když nám odborné psychologické termíny nejsou známé. Autoři nám představují strategie, jak lépe zvládat nestabilní osobnost hraničářů a to zejména systémem „SET“ – support (podpora), empathy (empatie), truth (pravda) – který podrobněji vysvětlují. Publikace může být užitečná i pro začínající terapeuty, kteří se obávají pracovat s hraničními pacienty. Publikace popisuje početné kazuistiky, na kterých je zřetelné, co byste dalo od práce s hraničáři očekávat a čemu se rozhodně vyhnout. Pro mé byli rozhodně nejvíce obohacující kazuistiky, které dokonale zapadaly do teoretické části. Líbilo se mi, že kniha není rozdělena na část teoretickou a na „kazuistickou“, ale jsou mezi sebou promíchané dle toho, jak se vážou na dané téma. Je to lepší pro pochopení a také oživující. Text nepokládám za stereotypní, právě naopak. Kniha je doopravdy hezky čtivá a rozhodně obohacující.

Zdroj: Kreisman, J. & Straus, H. (2017). Nenávidím tě, neopouštěj mě! Portál.

Věčná touha po uznání: perfekcionismus narcistních žen

Věčná touha po uznání: perfekcionismus narcistních žen Obálka knihy Věčná touha po uznání: perfekcionismus narcistních žen
Bärbel Wardetzki
Populárně naučná
Portál
2020
248
Denča

„Jsem unavená a vyčerpaná z úsilí, které musím vynakládat, abych skryla svou touhu po lásce, blízkosti a bezpečí. Ne, nikdo nesmí vidět, jaká jsem! K smrti bych se styděla, kdyby za mou sebevědomou a suverénní fasádou někdo odhalil mé neuspokojené potřeby.“  (Wardetzki, 2020, str. 13)

Kniha Věčná touha po uznání poskytuje přehled o příčinách vzniku, projevech a možné léčbě narcistické poruchy osobnosti u žen.  Díky jejímu zaměření na ženské pohlaví se dostává do popředí také často omílaná otázka poruch příjmu potravy. Souvislost je zřejmá – tyto poruchy mají svůj základ v pochybnostech žen o sobě samých, jenž jsou klíčovým prvkem narcistní osobnosti. Nejistotu, kterou si narcistní ženy jen nerady připouštějí, se snaží zakrývat dokonalostí. V knize se dočteme jak tato „kamufláž“ znemožňuje prožívání sebe sama a jak se v případě intimních vztahů bortí a brání spokojenosti partnerů. Podle mého názoru se nejedná o typicky populárně naučnou četbu. Tím samozřejmě nevylučuji její přínos pro jakéhokoliv čtenáře a už vůbec nechci od četby nikoho odradit, protože to by byla velká škoda. Jen se připravte na to, že autorka se často opírá o teorie, které nemusí být každému známé. Dokážu si představit, že neznalost těchto teoretických rámců může znesnadňovat pochopení textu. Nicméně důležité jsou hlavní myšlenky, které se podle mého názoru daří v knize dobře předávat. Co naopak usnadňuje pochopení, je velké množství výpovědí a příkladů z reálného života, které autorka čerpá od klientek ze své vlastní praxe. Nápomocné jsou také pohádkové příměry, např. o Sněhurce nebo o Popelce, pomocí kterých autorka vysvětluje narcistní prvky, které příběhy odkrývají.

Postupně se v knize dostáváme od vzniku narcistní osobnosti, který mívá své prameny už v dětství, skrze její projevy až k možným způsobům vedení terapie. Všechny tyto informace tak mohou mnoha ženám otevřít oči. Nejen těm, které se potýkají s poruchami příjmu potravy, ale i takovým, které mají potřebu tvářit se navzdory svým nejistým pocitům sebevědomě. Během čtení je však dobré držet si trošku nadhled a nesklouznout k tendencím ztotožňovat se se všemi zmíněnými projevy narcistní osobnosti. Alespoň v některých by se totiž určitě našla každá žena, to však neznamená, že její osobnost musí být nutně zatížena touto poruchou. Velmi příjemné pak může být pro čtenářky zjištění, že některé pocity, se kterými se potýkají, možná nejsou tak neobvyklé a zavrženíhodné, jak si myslely, a že věčná honba za dokonalostí, jejíž iluzi společnost vytváří, pravděpodobně není tím, co je nakonec učiní šťastnými.

Zdroj: Wardetzki, B. (2020). Věčná touha po uznání: perfekcionismus narcistních žen. Portál.

Zbláznění: mánie, deprese, Michelangelo a já

Zbláznění Obálka knihy Zbláznění
Ellen Forney
Populárně naučná
Portál
2020
248
Baja

“Možná, že bipolárka je dar.” (Forney, 2020, str. 45)

Čtením této knihy se dostanete do kůže ženy s rozvíjející se bipolární afektivní poruchou, jejíž projevy autorka prezentuje přes poutavé komiksy plné nevšedních vyobrazení každodenních potíží. Kniha dokáže zaskočit svou nepředvídatelností a humorem. Je skvělá pro oddechové čtení, ale na své si dokážou přijít i nároční čtenáři, protože autorka v knize popisuje i strategie zvládání poruchy. Kniha má tak potenciál představit veřejnosti, čím si procházejí lidi s bipolární afektivní poruchou a více porozumět jejich chování, ale nese i možnost obohatit ti, kteří už mají základní povědomí o této poruše a rádi by se dozvěděli více. Autorka v knize popisuje i cvičení, která jí pomáhají k vyrovnanějšímu životu, a tak může pomoci i lidem, kteří se ocitli v podobné situaci jako kdysi ona.  Poctivě popisuje i své sezení u psycholožky a její důležitost při zvládání poruchy, také léky, které užívala a reakce jejího okolí na její diagnózu. Kniha však není zahlcená hromadou odborných termínů, právě naopak. Čitateli nabízí jednoduché příběhy, které jsou i šokující svou otevřeností. Nicméně kniha není úplně vhodná pro čtenáře, kteří vyžadují uspořádané psaní a jednotnost textu. Tato její slabina však může být i předností pro ty, kteří hledají atraktivní seznámení se s nároky bipolární afektivní poruchy. Nabízí i nový pohled na slavné osobnosti, které si taky procházeli zátěží psychických poruch a přesto dokázali přinést světu ohromné dílo a dát jejich životu smysl. Pokud máte chuť nahlédnout pod pokrývku této tajemné poruchy, příběh Ellen Forney je skvělou volbou!

Zdroj: Forney, E. (2020). Zbláznění: mánie, deprese, Michelangelo a já. Portál.

Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem

Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem Obálka knihy Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem
Joanne Greenberg
Populárně naučná
Triton
2012
278
Nikča

„Chytím se světa. Vší silou.“  (Greenberg, 2012, str. 275)

Kniha je beletristickým vyprávěním o dospívající dívce s psychotickým onemocněním, která strávila tři roky v psychiatrické léčebně. Výpověď hlavní postavy Debory je skutečným příběhem autorky Joanne Greenbergové, která zachytila velmi autentický popis prožívání člověka se schizofrenií. Vyprávění je velmi tajemné až podivné či zmatené, a to především v částech, kdy autorka popisuje rozhovory se svými halucinacemi nebo míchá realitu s bludy. Imaginární svět království, který si mladá pacientka vytvořila, aby do něj utíkala před samotou v reálném světě byl mnohdy náročný na čtení a jeho pochopení. Což však odráží surovou realitu schizofrenního světa, přesněji než kterákoliv učebnice poruch osobnosti. Velmi zajímavý byl také popis „léčby“ v psychiatrické léčebně ve 40. letech, kdy neexistovala pro psychiatrické pacienty ucelená psychoterapeutická ani farmakologická léčba a pacienti se léčili izolací, studenými zábaly… Kolikrát mě mrazilo také z přístupu nemocničních pracovníků a lékařů, kteří brali své pacienty jako velmi podřadná stvoření. Kniha zachycuje také tehdejší vnímání duševního onemocnění od nejbližší rodiny, s typickou nálepkou „blázna“.

Je nutno vyzdvihnout přístup autorčiny ošetřující psychiatričky Friedy Fromm – Reichmanové (bývalé manželky Ericha Fromma), která jako jediná Deboru nezavrhovala, ale s velmi citlivým a chápajícím přístupem se jí snažila pomoci navrátit se do reálného světa. O tom, jestli se jí to podařilo se dočtete sami v knížce. Knížka pro mě byla přínosná v ohledu přiblížení schizofrenie a doporučuji ji všem zájemcům o bližší poznání světa duševního onemocnění.

Zdroj: Greenberg, J. (2012). Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem. Triton.

Strach z nemocí: jak mu rozumět a jak ho překonat

Strach z nemocí: jak mu rozumět a jak ho překonat Obálka knihy Strach z nemocí: jak mu rozumět a jak ho překonat
Hans Morschitzky; Thomas Hartl
Populárně naučná
Portál
2020
199
Aleks

„Hypochondričtí lidé ztratili důvěru ve své tělo. Neustále jej ustaraně sledují, podezíravě pozorují každou odchylku od pravidelnosti tělesných funkcí a ustavičně vyhledávají příznaky, které by mohly značit nebezpečí“ (Morschitzky & Hartl, 2020, str. 109).

Kniha se zabývá hypochondrií, což je somatoformní porucha osobnosti. Hypochondrický pacient je přesvědčen, že trpí nějakou závažnou nemocí (nebo nemocemi), i když mu doktoři opakovaně potvrzují, že mu nic není. Strach z nemocí je rozdělen do tří částí, první je obecné uvedení do problematiky a pro mě osobně byla nejzajímavější. Autoři popisují, odkud se strach z nemocí vzal a proč je v dnešní době rozšířenější, než tomu bylo kdysi a zároveň poukazují na to, že hypochondrie, i když je nyní častější, není novou nemocí. Jsou zde taky popsány slavné osobnosti, které touto poruchou trpěly a mnoho jmen mě překvapilo. Věděli jste, že Adolf Hitler byl hypochondrický pacient? Druhá část se zaměřuje na příčiny a důsledky nemoci. Tato část byla pro mě nejméně záživná. Zdálo se mi, že podkapitoly byly každá o tom stejném. Při čtení mi přišlo, že tuto část autoři psali „na sílu“. Trvalo mi dlouho, než jsem se touto částí pročetla. Poslední část se zaměřuje na to, jak hypochondrii zvládat. Velmi se mi líbilo, že na problematiku zvládání hypochondrie pohlédli z více pohledů – je zde kapitola zaměřená přímo pro nemocné, ale i pro blízké nemocného i lékaře. První část, které mě vtáhla nejvíce, mě donutila zamyslet se nad „fitness and wellness“ společností a pohlédnout na ni trochu jinak. Jak se sami v knize dočtete, autoři přidávají zajímavé stinné stránky tohoto moderního pohledu, jedná z nich je právě ona hypochondrie. Přidávám ještě citát, nad kterým jsem se dlouze pozastavila: „Musíte však při vyvážené stravě opravdu polykat ještě další nepřeberné množství vitamínů, doplňků stravy a jiných „posilujících“ preparátů? Musíte jako zdravý člověk vážně žít tak jako nemocní (…)?“ (Morschitzky & Hartl, 2020, str. 29).

Zdroj: Morschitzky, H., Hartl, T. (2020). Strach z nemocí: jak mu rozumět a jak ho překonat. Portál.

Poruchy osobnosti v 21. století

Poruchy osobnosti v 21. století Obálka knihy Poruchy osobnosti v 21. století
Portál
2020
238
Jana

“Osobnost každého z nás je částečně podmíněna dědičností a částečně výchovou. Nikdo dosud přesně neví, v jakém poměru jsou oba vlivy zastoupeny, přesto ale víme, že prolínají do všech pěti složek naší osobnosti. (Riegel in Riegel, Kalina & Pěč, 2020, 194).”

Kniha je rozdělena do tří oddílů a postupně se věnuje teorii, diferenciální diagnostice (poruchy osobnosti – závislostní poruchy – poruchy příjmu potravy) a diagnostice v praxi. První oddíl mě poměrně zklamal, a to především tím, že jako teoretický základ je použito východisko z psychoanalýzy (kterou jako směr moc nemusím). Především mě mrzí, že zde autoři nezařadili pro srovnání jiný psychologický směr. Dále jsem rozpačitá v tom, že autoři vychází ze dvou diagnostických klasifikací: DSM-5 a MKN-11 (přičemž, alespoň co vím, se stále v praxi přiklání k MKN-10). Ve druhém oddílu se autoři věnují poruchám osobnosti, jejich vývoji a konkrétně pak závislostem a poruchám příjmu potravy a opět psychoanalytickému pohledu. Třetí oddíl se věnuje diagnostice v praxi, sdělování diagnózy a plánování terapie a léčby. Celkově se dá říct, že kniha není špatná, ale místy na mě byla celkem složitá. Pokud však chcete zavítat do klinické psychologie nebo diagnostiky, určitě zde najdete cenné informace a náhled do MKN-11, ke které v budoucnu Česká republika přejde.

Zdroj: Riegel, K. D., Kalina, K., & Pěč, O. (2020). Poruchy osobnosti v 21. století. Portál.

Zdroj

Zdroj Obálka knihy Zdroj
Tara Swartová
Populárně naučná
Grada
2019
272
Týna

„Zásadní životní příležitosti okolo nás prochází každý den a teď můžeme trénovat naši mysl, aby se jich chopila.“ (Swartová, 2019)

Prostřednictvím této publikace je nám představeno několik vědeckých studií o neuroplasticitě mozku, o jejichž poznatky se autorka opírá. Autorka zastává názor, že každý člověk je strůjcem své mentální výkonnosti. V této knize čtenáři nabízí několik technik, prostřednictvím kterých může změnit a přispět k efektivnímu nastavení své mysli. Jsou zde uvedeny rady a tipy, jak například ovládat vlastní emoce nebo jakým způsobem může psaní deníku, vizualizace nebo naslouchání informacím, které nám sděluje naše tělo, přispět k zvyšování našeho sebeuvědomění. Osobně pro mě byly zajímavé příklady z praxe, které jsou zde hojně využívány. Všechny uvedené informace jsou podloženy vědeckými důkazy, které vycházejí ze zjištění, že neuroplasticita mozku - schopnost mozku přizpůsobovat se a měnit, ukazuje, že: ,,cíleným zaměřením myšlenek můžeme ovlivnit nejen vnímání ,,reality”, ale rovněž i materiální záležitosti, vztahy.” (Swartová, 2019, s. 22) Kniha přináší mnoho zajímavých informací týkajících se fungování mozku, našeho nejsilnějšího zdroje. Celkově ji hodnotím průměrně, neboť svým zaměřením je podobná mnoha dalším knihám, které se věnují oblasti seberozvoje a sebepoznání.

Zdroj: Swartová, T. (2019). Zdroj. Grada.

Mozek, duše a tělo

Mozek, duše a tělo Obálka knihy Mozek, duše a tělo
Johann Caspar Rüegg
Odborné
Portál
2020
311
Luci

,,Jak již dlouho víme, psychosomatická onemocnění mají často svoji příčinu ve stresu a traumatických (např. raných dětských) zkušenostech, které jsou- nevědomě- uloženy v paměti.“ (Rüegg, 2020, str. 13)

Knihu mohu doporučit pro opravdu náročné čtenáře. Pro čtenáře se zálibou v psychosomatice, neurobiologii a s dobrou orientací ve znalostech lidského těla. Mozek, duše a tělo je velmi kvalitní publikace nabízející tvrdé argumenty evidence-based medicíny pro prokázání těsného vztahu mezi lidskou myslí a fyzickou schránkou člověka. Kniha švýcarského lékaře se věnuje tématům jako změně struktury mozku na základě zkušeností s bolestí, strachem atd., nebo vlivu psychosomatické medicíny či psychoterapie na neuronální restrukturalizaci. Kniha je napsána odborným stylem, nešetří se v ní medicínskými pojmy. Pro porozumění je potřeba hlubší orientace jak v oboru medicíny, tak v psychologii a psychosomatice. A v neposlední řadě čtenářská obratnost, kniha je těžce čitelná. Příspěvek autora k tématu propojenosti psychiky a těla bude určitě prospěšná čtenářům, kteří se profilují (či budou profilovat) v oblasti psychosomatiky či medicíny. Téma je totiž vyhrazené do úzké specializace psychosomatiky. Na druhou stranu je třeba dodat, že k rozebrání vybrané oblasti přistupuje detailně a velmi profesionálně.

Zdroj: Rüegg J. (2020). Mozek, duše a tělo. Portál. 

Pod nohama cítíš stébla trávy

Pod nohama cítíš stébla trávy Obálka knihy Pod nohama cítíš stébla trávy
Else Müller
Populárně naučná
Portál
2020
126
Pája

„Teplý písek ve tvé dlani – Cítíš jeho teplo až ve své duši – Zvedneš ruku – sype se mezi tvými prsty –  Je teplý a jemný jako pavučina. “ (Müller, 2020, str. 78)

Kniha je souborem příběhů, které lze využít pro imaginaci a relaxaci. V úvodu knihy autorka také vysvětluje, co je to autogenní trénink nebo jak a proč její příběhy využívat. Jednotlivé příběhy obsahují prvky autogenního tréninku a prvky oslovující naše nevědomí. Velmi mě oslovilo, že autorka tyto prvky v příbězích zvýraznila. Pokud si tedy budeme chtít příběhy upravit, aby lépe fungovaly přímo na nás, budeme vědět, které části rozhodně nevynechat. Knize bych vytkla snad jen jedinou věc, a to je systematická záměna autonomní nervové soustavy za animální. Jinak se ale jedná o knihu s velkým množstvím příběhů, mezi kterými si vybere každý. Výhodou totiž je, že příběhy jsou různě dlouhé, obsahují různá témata a místa a liší se i v množství prvků oslovujících naše nevědomí a prvků autogenního tréninku. Podle mého názoru tyto příběhy najdou uplatnění jak pro osobní relaxaci, tak pro odborné využití v rámci psychologické praxe.

Zdroj: Müller, E. (2020). Pod nohama cítíš stébla trávy: příběhy pro imaginaci a autogenní trénink. Portál.