Archiv: Literární revue

“Co z něho nakonec vyroste, se dá předpokládat se stejnou pravděpodobností jako počasí v Chicagu.” (Leman, 2016, 146).

Kniha Sourozenecké konstelace si mě získala hned od začátku, věnuje se pořadí dětí v rodině a jeho vlivu na jejich povahu. Přičemž její autor, Kevin Leman, všechna prezentovaná data už roky ověřuje výzkumy a z knihy je znát, že ví, o čem mluví. Co se tedy přesně v knize dá najít? Popis povahy jednotlivých sourozeneckých konstelací, mnoho příkladů z jeho praxe, ale i odkazy na Alfreda Adlera a útržky ze života autora. Dílo se také věnuje vztahům, které jednotlivé osobnosti vyhledávají a jaké můžou mít problémy v partnerství. Autor také upozorňuje, že konstelace nejsou zákon, tudíž se objevují výjimky. Jediné, co bych knize vyčetla, je její délka, občas jsem měla pocit, že se některé informace zbytečně opakují.
Kniha se nesmírně snadno čte, protože, jak osobě autor rád píše, je benjamínek, tudíž rád lidi baví. Při čtení nenarazíte prakticky na žádné odborné výrazy, takže knihu si muže přečíst, jak laická veřejnost, tak i odborníci. Na závěr už snad jen popřeji budoucím čtenářům, ať vám toho kniha přinese alespoň tolik jako mě.

“Každý pocit má v našem psychickém hospodářství svou funkci, svůj smysl, …, a pocit závisti nám signalizuje, že jsme přestali být spokojeni či smířeni sami se sebou.“ (Kast, 2016, 14).

Závist a žárlivost jsou složené emoce, se kterými se ve svém životě každý aspoň setkal nebo je dokonce sám pocítil. Verena Kast jde ve své knize do hloubky, hledá smysl těchto emocí, snaží se nastínit různé příčiny, projevy, druhy nebo také copingové strategie. Nechybí ani pár stránek popisu teorie např. Melanie Cleinové nebo doporučení pro práci se závistí a žárlivostí v terapii. Kniha je psána velmi názorně. Při čtení mi vyhovovala autorčina důslednost vysvětlování pojmů a teorií. Autorka se také snaží na tyto emoce pohlížet z mnoha různých úhlů pohledu (od sourozeneckých konstelací až po výklady snů), což oceňuji.
Jde určitě o zajímavé čtení, ať už v rámci studia nebo seberozvoje.

“Debata o nevěře vede dnes spíše k rozbrojům, odsuzování a krátkozrakosti. Jako kultura jsme v otázkách sexu stále otevřenější, nevěra je však stále zahalená závojem ostudy a utajování. Věřím, že vám má kniha pomůže strhnout roušku mlčení a že podnítí nový způsob uvažování a dialogu o jednom z nejstarších způsobů našeho bytí” (Perelová, 2018, str. 14.).

Kniha se na nevěru dívá z mnoha úhlů pohledu, čímž dokazuje, jak je tato problematika složitá a obsáhlá.
V knize jsem si přišla opravdu na své. Nejenže komplexně shrnuje všechna témata, která se k nevěře vážou, ale stránky byly doplněny i reálnými příběhy, se kterými se tato americká autorka setkala ve své praxi. Díky tomu jsem si dokázala uvědomit, jak moc těžké je nevěru jednoduše neodsuzovat. Úvahové pasáže mě donutily se nad vším pořádně zamýšlet a utvářet si vlastní názor. Skvělé je, že je kniha čerstvě vydaná, takže jsem se v ní dočítala o aktuálních problémech v nynějších vztazích a společnosti.

“Thajci jsou při svém každodenním životě zběhlí v používání ne méně než 13 různých úsměvů (Bäumlová, 2006).”

Tajemství lidského úsměvu je kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem, přestože šlo místy o složitější text. Příjemně mě překvapilo, že nešlo o obecné věci, ale autorka vše prokládá množstvím výzkumů, které se věnují  stereotypům o úsměvech, kulturním i genderovým rozdílům. Zároveň zde upozorňuje na neuvědomované používání úsměvu či na jeho absurdity a na překvapivé souvislosti s používání emoticonů. Co mi však v knize chybělo, byly obrázky, které by posloužily pro lepší představu některých věcí. Tato kniha mě donutila se zamyslet na tím, jak vlastně používám úsměv já, jak vnímám jeho používání u ostatních a jak se s ním pracuje dnes ve virtuální realitě.