• Literární revue



    Literární revue je projekt , ve kterém studenti psychologie píšou recenze na přečtené knihy s psychologickou tématikou. Psychologických knížek je mnoho a v dnešní uspěchané době času málo. Proto pro vás připravujeme každý měsíc recenze na různě laděná témata, jak na odborné, tak i populárně naučné knihy. Například v měsíci květnu jsme pro vás měli připravené téma lásky, v září jsme se věnovali tématu osobního rozvoje. Pokud budete sledovat naše sociální sítě, možná budete moct o některém dalším tématu rozhodnout i vy! V recenzích se dočtete základní informace o knize, co od ní můžete očekávat, co se na knížce recenzentovi líbilo i nelíbilo, případně vám prozradí zajímavou myšlenku, o které se dočetl. Každý čtenář si pak určitě vybere tu pravou knihu pro něj, ať už je to student, odborník či zájemce o psychologii!

  • Spolupracujeme s nakladatelstvími:

  • Procházet knížky

O věrnosti

O věrnosti Obálka knihy O věrnosti
Thích Nhất Hạnh
Populárně-naučná literatura
Alferia
2021
144
Jirka

„Všichni si přejeme lásku a porozumění, ale často si lásku pleteme s touhou“ (Hạnh, 2021, str.16).

 

Věděli jste, že v Asii lidé během líbání zapojují svůj nos, více než svá ústa, protože si užívají partnerovu vůni? Tak o tom tato kniha není … nebo ???
Autor se v knize zabývá především tématem lásky, tím, co to vlastně láska je a čím se odlišuje od pouhé tělesně zaměřené touhy a jak v lásce zůstat šťastní, tedy i věrní. Celá kniha je prostoupená buddhistickým učením, snaží se čtenáře přivést k tomu, aby vše vnímal v širším celku – i v lásce bychom měli, pomocí sdílnosti, důvěry a pochopení, s druhým splynout v harmonii, kde se již nebereme jako dva lidé, ale jako jeden pár. Autor se zmiňuje také o tom, že k lásce nutně nepotřebujeme nikoho dalšího než sami sebe, spíše naopak musíme s láskou vždy začít sami u sebe, protože když neumíme milovat sebe, nemůžeme skutečně milovat druhého.
Pro mě osobně byla kniha spíše zklamáním, byla dosti krátká, průměrně měli kapitoly asi 7 stran, některé byly delší a některé kratší, ale všude to dopadalo stejně – nikdy nebyl prostor dostat se v tématu více do hloubky. Buď nám, jako čtenářům, byly předány nějaké rady, nebo se nás kniha snažila navést k tomu abychom na dané věci získaly nový pohled – ale přišlo mi, že v tom co nebylo vysloveně buddhistické, se jednalo o rady a pohledy které většinou stejně jako studenti psychologie již sdílíme a nebylo to tedy nic nového ani překvapivého a vzhledem k rozsahu jsme to ani nijak nerozvinuli. Co se týče toho buddhistického, často to bylo bráno jako samozřejmost vysvětlená pouze tím, že na to Siddhártha přišel při meditaci…
Přes to vše se mi kniha četla dobře a od určité chvíle jsem se do ní plně ponořil, jen mi asi po stránce množství a užitečnosti informací dala mnohem méně, než jsem od ní očekával. Mám radost alespoň z toho, že v jedné věci, kterou si nechám pro sebe, mě kniha ovlivnila a rozhodně to v dalším svém vztahu plánuji vyzkoušet. 

Zdroj: Hanh, T. N. (2021). O věrnosti. Grada pod značkou Alferia.

Matky, synové a milenky

Matky, synové a milenky Obálka knihy Matky, synové a milenky
Michael Gurian
Populárně-naučná literatura
Alferia
2019
288
Léňa

„S každou další generací se otcové od rodin více vzdalují, a matky tento uvolněný prostor zaplňují o to horlivěji. Ani jeden z rodičů si při tom neuvědomuje, jak toto narušení rovnováhy ovlivňuje jejich syny. Synové tak stále častěji zůstávají uvěznění v adolescentních pocitech i v dospělosti, kdy ve vztazích jednají pod vlivem studu za to, že nedokáží plně pochopit své emoční problémy, bojí se žít dospělé životy, protože na ně nejsou připraveni,a cítí vinu za to, že pro mámu nikdy neudělali dost“ (Gurian, 2019, str. 72).

 

Už v předmluvě je napsáno, že kniha je určena především mužům, avšak může být přínosná i ženám. Kniha je takovým kurzem zaměřeným na uzdravení a růst mužů a současně podrobným plánem pro ženy, které vychovávají syny nebo jsou ve vztahu s muži. Doporučila bych ji opravdu především mužům pro jejich osobní rozvoj. Myslím, že mi kniha osobně nedala tolik, kolik by asi dala mužskému pohlaví.
Přesto mi však téma knihy přijde velmi zajímavé, nikde jinde jsem se o něm ještě nedočetla. Autor otevírá dveře do oblasti, které se podle mě věnuje jen velice málo publikací. První část popisuje, jak synův vztah s matkou ovlivňuje celý jeho další život, a druhá část uzdravení vztahu mezi matkou a synem. Autorův výklad je dokládán různými příklady a příběhy z mytologie, což knize přidává na čtivosti. V druhé půlce je pak popsáno několik praktických úkolů, které mužům pomáhají uvědomit si vliv matky na své další vztahy a zjistit, zda je potřeba jej přehodnotit.
Jedním z úkolů je například napsat dopis své matce. Není nutné ho odeslat, ale vyjádřit v něm vše, co uvnitř sebe člověk cítí a jak určité věci vnímá. Podobných úkolů je tu uvedeno několik. Jde o delší cestu poznávání, na kterou není třeba spěchat, protože vlastním zjištěným poznatkům je třeba dát dostatek času a prostoru na zpracování.

Zdroj: Gurian, M. (2019). Matky, synové a milenky: Jak mužův vztah s matkou ovlivňuje jeho další vztahy se ženami. Grada.

Jak vycházet s problémovými lidmi

Jak vycházet s problémovými lidmi Obálka knihy Jak vycházet s problémovými lidmi
Silke Weinig
Populárně-naučná literatura
Grada
2020
160
Dominik

„To, co druhý říká nebo dělá, souvisí mnohem více s ním než s vámi. Neberte si osobně ani jeho chování, ani slova. Představte si, že jste mostní pilíř v rozvodněné řece. Nechte prostě živel, ať teče kolem vás” (Weinig, 2020, 58).

 

Asi každý z nás se v životě občas setkává s nepříjemnými, problémovými lidmi. Ať už je to ve škole, v zaměstnání nebo v osobním životě, komunikace s takovými osobami nás může připravit o spoustu energie, nebo v nás vzbuzovat různé negativní emoce. Ne vždy je však možné se konfrontaci s těmito lidmi vyhnout. Můžeme se tedy nějak na takové situace připravit a naučit se lépe jim čelit? Autorka knihy, trenérka a koučka Silke Weinig, se tomuto tématu věnuje ve své knize s příznačným názvem Jak vycházet s problémovými lidmi. V prvních kapitolách se autorka věnuje tomu, jak vůbec takové problémové lidi poznat, jaké chování je typické pro různé druhy lidských charakterů. Dozvídáme se například, že paranoidní osobnosti těžce snášejí neúspěch a snaží se jej svalit na ostatní, pro pasivně-agresivní osobnosti je typický negativní přístup ke všemu, a úzkostliví lidé mají zase neustálý pocit, že jim někdo musí pomáhat. Autorka také zmiňuje různé příčiny chování takových komplikovaných lidí - od genetických predispozic, přes vliv alkoholu a drog až ke zkušenostem z raného dětství.
V dalších částech pak kniha čtenářům nabízí praktické rady a tipy, jak je možné konflikty řešit, jak se v náročných komunikačních situacích chovat a čeho se naopak raději vyvarovat. Dozvíme se třeba, jak důležité je umět aktivně naslouchat, proč bychom si měli dávat pozor na tón hlasu, nebo jak si správně nastavit hranice. V závěrečných částech pak autorka představuje množství různých nástrojů, pomocí kterých můžeme posílit sami sebe – nabízí tipy, kde čerpat sílu, ať už jsme aktivní sportovci nebo milovníci wellness, jak se pomocí meditace procvičit v odpouštění, jak zpracovávat pocity pomocí fokusování apod. Různých zajímavých návodů a metod, jak se posílit a stát se lepším člověkem, je zde opravdu celá řada.
Knížka je opravdu zajímavá a přináší množství praktických rad. Doporučil bych ji tak úplně každému, bez ohledu na zaměření nebo profesi, protože zlepšit se v komunikačních dovednostech a umět lépe zvládat náročné interakce s komplikovanými lidmi se může v životě určitě hodit všem.

Zdroj: Weinig, S. (2020). Jak vycházet s problémovými lidmi. Praha: Grada.

Rozchod jako nový začátek

Rozchod jako nový začátek Obálka knihy Rozchod jako nový začátek
Dagmar Kožinová
Populárně-naučná literatura
Grada
2020
208
Léňa

„Důvod je prostý. I po rozchodu zůstáváme uvězněni ve své minulosti. Pořád jsme připoutání někde, kde už nemáme být. Ráno se vzbudíme a nemáme žádný opravdový důvod pro to, abychom se cítili špatně. Bohužel první, na co myslíme, je naše minulost. Náš mozek je tak naprogramovaný. Začne nám podsouvat jednu myšlenku za druhou. V hlavě nám běží scény z našeho života, dobré i zlé. Naše tělo reaguje. Znovu prožívá emoce, které zažilo, a to “dobré” i “zlé”. Vybavuje si okamžiky s partnerem - poslední hádky nebo třeba milování. Za chvíli vše cítíme i fyzicky. Zkrátí se nám dech, cítíme nervozitu v břiše“ (Kožinová, 2020, str. 64).

 

Jak už název napovídá, v knize se dočtete o rozchodu. Konkrétně jsou zde popsány jeho fáze a prožívané emoce. Věnuje se důležitým tématům jako je porozchodové popírání či převzetí odpovědnosti. V závěru zmiňuje to, co nám může rozchod pomoci zvládnout a žít dál svůj spokojený život.
Kniha je krátká, jde přímo k věci a je psána jednoduchým srozumitelným jazykem pro kohokoli. Žádné odborné termíny zde nečekejte. Četla se mi moc dobře, jen už jako skoro vystudovanému psychologovi nepřinesla v podstatě nic nového. Nejde příliš do hloubky a většinu věcí už jsem znala. I přesto tuto publikaci vnímám jako dobrý počáteční zdroj pro zájemce o tuto problematiku. Pro větší odbornost a hloubku se tento titul nehodí.
Co se mi však na knize moc líbilo, byla praktická cvičení, která doplňovala výkladový text. Tato cvičení vnímám jako velmi hodnotná a věřím, že člověku mohou pomoct uvědomit si spoustu věcí, a nejen těm, kteří právě prochází rozchodem. Mají přesah i do běžného denního života, takže je možné je využít v jakékoli životní etapě a používat je opakovaně.

Zdroj: Kožinová, D. (2020). Rozchod jako nový začátek: Jak rozchod dokončit, otevřít se novým začátkům a žít ještě lepší život. Grada.

Překonejte strach z opuštění

Překonejte strach z opuštění Obálka knihy Překonejte strach z opuštění
Michelle Skeen
Populárně-naučná literatura
Grada
2021
192
Baja

„Smutnou pravdou je, že nikdo z nás nebude mít nikdy naplněny všechny své potřeby. A když budeme mít velký kopec nenaplněných potřeb, nepřijde nikdo, kdo by nás zbavil našeho kopce bolesti. Dobrou správou ovšem je, vy sami můžete mít kontrolu nad tím, kolik bolesti zažijete v souvislosti s onou propastí mezi vašimi potřebami a jejich nenaplněním“ (Skeen, 2021, 169).

 

Knížka představuje systematického průvodčího pro ty, kteří chtějí bojovat se strachem z opuštění v partnerských vztazích. Musím říct, že jsem se při čtení prvních stránek lekla, neboť autorka se vehementně snažila sejmout pocity viny za nefunkční udržování vztahů ze čtenáře, ovšem podle mě ne úplně vhodným způsobem – popisovala, že viníkem je někdo z našeho dětství či dospívání. Ovšem od zaměření se na hledání viníka upustila, a proto doporučuju u knihy vydržet, myslím, že se to vyplatí. Knížka totiž značně povídacím způsobem představuje kontext našich nefunkčních životních přesvědčení či myšlenkových a vztahových pastí a i když jsem někdy měla z autorky pocit, že píše možná až příliš přátelsky, nakonec vždy zvolila i odborný žargon a uváděla techniky, které mají potenciál člověku prakticky pomoct vybudovat si integritu. V knize představuje základní techniky různých směrů a oceňuji, že i těch méně známých – např. terapie přijetí a závazku či dialektické behaviorální terapie. Byť se místy knížka zdá být psaná stylem, kdy autorka upustila od vhodné profesionality, tak se zde ukázala i ve své silné stránce – popisuje myšlenky běžného člověka bez zbytečné cenzury a upozorňuje na naše časté obranné mechanismy, kterým dovolujeme narušit naše vztahy přes nezvládnuté prožívání. Kapitoly jsou vždy doplněny o praktická cvičení a mnohé hodnotím jako užitečné. Musím však zmínit, že autorka někdy až příliš subjektivně rozvádí určité myšlenky na prahu pseudofilozofie, co mi osobně hodně vadilo a narušovalo čtení. Text byl také prokládán otázkami, které mají motivační charakter, ale ty na mě někdy působily zbytečně a povrchně. Dle mého ne všechny měly své opodstatnění. Knížku ovšem hodnotím pozitivně, četla se převážně příjemně a myslím, že dokáže lidem pomoct.

Zdroj: Skeen, M. (2021). Překonejte strach z opuštění: vybudujte si trvalý vztah. Grada.

Omluvy, které zařveš, se nepočítají

Omluvy, které zařveš, se napočítají Obálka knihy Omluvy, které zařveš, se napočítají
David Finch
Populárně-naučná literatura
Portál
2021
264
Barča

„Dozvěděl jsem se to den předtím, než se narodila moje neteř. Což si pamatuji nikoli proto, že bych byl tak báječný strýček, ale protože se narodila 14. března 2008, což je datum mezi námi blázny posedlými matematikou a přírodními vědami známé jako Den pí, neboť číslo pí, vyjadřující poměr obvodu kruhu k jeho průměru, se rovná 3.14. A 3 + 14 + 2 + 0 + 8 se rovná 27, což je číslo dělitelné třemi a já miluju čísla dělitelná třemi a taky čísla jejichž součet je 27, což je tři na třetí. (Už začínáte chápat proč měla Kristen podezření?)“ (Finch, 2021, str. 7). 

 

Kniha pojednává velmi zábavnou a čtivou formou o mladém muži, kterému byl v dospělosti, díky zájmu jeho manželky, diagnostikován Aspergerův syndrom. Tímto mužem je sám autor, David Finch, který v knize popisuje, jaký byl jeho život v mnoha směrech komplikovaný a jak se po zjištění diagnózy učí být perfektním manželem a otcem, jakým si vždy přál být. Učí se tomu pomocí různých poznámek, které si zaznamenává do „Deníku nejlepších postupů“. Mnohé vyznívají až komicky, jako například: „Nech ji, ať se sama rozhodne, kdy se bude sprchovat“, „Nezabírej si pro sebe všechny čínské knedlíčky s krabí náplní“ nebo „Nepřelaďuj rádio, když si zpívá s ním“ i samotný název knihy je jedna z jeho poznámek, pro zlepšení vztahů. V knize se nedočteme žádná teoretická fakta o poruchách autistického spektra, ale naopak je plná praxe, v podobě životních zkušeností D. Finche. Kniha je psaná natolik čtivě, že ji člověk zvládne přečíst jedním dechem (ovšem s pauzami pro smích). Je přímo naplněna lidskostí, emocemi, autentičností a humorem. Slouží jako nahlédnutí do toho, toho, jak autistické rysy ovlivňují myšlení a chování, jaký vliv mají na mezilidské vztahy, na sebehodnocení, ale i na hodnocení, které přicházejí z okolí. Je kvalitní ukázkou života jednoho muže, který se rozhodl bojovat, nikoli proti své nemoci, ale spolu s ní. Rozhodně ji doporučuji jako zábavnou odpočinkovou knihu pro všechny, ať už pro ty, co mají s PAS zkušenosti či nikoli.

Zdroj: Finch, D. (2021). Omluvy, které zařveš se nepočítají. Portál.

Život v papiňáku

Život v papiňáku Obálka knihy Život v papiňáku
Paul Mason, Randi Kreger
Populárně-naučná literatura
Portál
2021
296
Baja

„Mezi tím, že milujete, podporujete a přijímáte nějakého člověka a tím, že milujete, podporujete a přijímáte jeho chování, je velký rozdíl. Když podporujete a přijmete nezdravé chování, můžete tím ve skutečnosti tohoto člověka podněcovat k tomu, aby v něm pokračoval a přispíváte k pokračování svého vlastního trápení“ (Mason, & Kreger, 2021, 83).

 

Knížka uceleně představuje hraniční poruchu osobnosti od jejích projevů až po možnosti pomoci. Na začátku má čtenář možnost dle popisu hraničního chování zjistit, zda jeho blízký (nebo dokonce on sám) trpí HPO či nikoli. Líbí se mi, že od začátku autoři informují, že základem je pochopit, co člověk s HPO sám v sobě prožívá, což může být skvělým prvním krokem ke zlepšení vztahu s daným člověkem. Já osobně mám blízkou osobu trpící HPO a již jsem četla několik knížek zabývající se touto tematikou, ovšem žádná nebyla takhle praktická a interaktivní. Dovoluji si tvrdit, že čtenář nemá prostor se u knihy nudit, neboť je psaná zajímavě, strukturovaně, často jako kdyby formou rozhovoru a jeho pozornost také udržují četné „bubliny“ s důležitými myšlenkami. I když je knížka vhodná i pro ty, kteří HPO trpí, musím zdůraznit, že její větší část přinese užitek spíše jejich blízkým osobám, kteří jim chtějí pomoci. Není se čemu divit, když, jak je známo, si lidi trpící HPO tuto poruchu umí jen těžce připustit, nemluvě o vyhledání pomoci za účelem změny. Kniha je bohatá na kazuistiky a musím uznat, že jsem se v průběhu jejího čtení cítila, jako bych byla součástí komunity blízkých lidí „hraničářům“, kteří se s nimi snaží co nejlépe žít. Čtenář má díky knize možnost naučit se  chovat vůči svému blízkému s HPO, ale i vůči sobě samému, zdravě, například prostřednictvím nácviku vhodných odpovědí na typické manipulativní techniky lidí s HPO, či stanovení si emočních hranic. Myslím, že může být vhodná i pro laickou veřejnost, pro studenty psychologie a příbuzných oborů, ale také věřím, že by byla obohacující pro terapeuty, neboť ti se také potkávají s klienty, kteří se snaží co nejlépe žít s lidmi trpícími HPO.

Zdroj: Mason, P., & Kreger, R. (2021). Život v papiňáku: hraniční porucha osobnosti ve vztazích. Portál.

Panická porucha

Panická porucha Obálka knihy Panická porucha
Dana Kamarádová, Klára Látalová, Ján Praško
Odborná
Grada
2016
318
Ewa

„Ne každého pacienta se vždy podaří přesvědčit o účinnosti terapie postavené na prožívaní a uvědomování, ale tento způsob může být pro mnohé pacienty osvobozující“ (Kamarádová et al, 2016, s. 307 ). 

 

Panická porucha je jednou z najrozšírenejších patológií. Je typická panickými atakami, ktoré možno poznáte aj vy- búšenie srdca, potenie, strach, napätie, sucho v ústach atď. To znamená, že je veľká pravdepodobnosť, že sa raz priamo stretnete s podobným pacientom. Preto mi príde veľmi príhodné, prečítať si práve o tejto poruche viac. Kniha vás systematicky prevedie od histórie cez diagnostiku a liečbu, až k farmakoterapii, kognitívne behaviorálnej terapii, či iným prístupom liečby. Aj napriek odbornosti tejto knihy, je napísaná logicky a veľmi pochopiteľne. Pravdepodobne to nie je kniha na jedno zhltnutie alebo čítanie pred spaním. Každopádne, myslím si, že sa nestratí ani v jednej knižnici- či už sa budete profilovať na kliniku, pedagogickú psychológiu alebo kamkoľvek inam. Veľmi ma na nej baví, že neposkytuje jediný striktný pohľad a nie je len „zoznamom symptómov“. Pomáha vám pochopiť ľudí s panickou poruchou a poskytuje množstvo smerov, ktorými sa môžete vybrať pri liečbe. Samozrejme, nesmiem zabudnúť aj na občasné kazusitiky. Tie mi prídu v takýchto knihách veľmi nápomocné a dodávajú niekedy veľmi chýbajúcu ľudskosť.

Zdroj: Kamarádová, D., Látalová, K., Praško, J. (2016). Panická porucha. Grada.

Hraniční porucha osobnosti a její léčba

Hraniční porucha osobnosti a její léčba Obálka knihy Hraniční porucha osobnosti a její léčba
Aleš Grambal, Ján Praško, Petra Kasalová
Odborná
Grada
2017
288
Baja

Vedení pacienta s hraniční poruchou předpokládá porozumění jeho strachům z opuštěnosti na jedné straně, na druhé straně z pohlcující blízkosti“ (Grambal, Kasalová, & Praško, 2017, 126).

 

O hraniční poruše osobnosti jsme toho téměř všichni slyšeli a četli již mnoho. Tuto nechvalně známou poruchu se snaží trojice autorů popsat od její základních charakteristik přes diagnostiku či farmakoterapii až po možnosti jejího léčení prostřednictvím psychoterapie. Knížka je v mnoha ohledech originální, což možno pocítit hned v první kapitole, jelikož zde autoři poutavě popisují stigmatizaci pacientů s HPO či možné reakce zdravotnického personálu na tyto pacienty. Oceňuji, že se autoři vyjádřili i ke diferenciální diagnostice či popsali projevy HPO v projektivních metodách (TAT, ROR, Hand testu), čímž také přispěli k originalitě publikace. Nejvíce mě v knize oslovilo porovnání efektivity a přínosů různých psychoterapeutických směrů na léčbu pacientů HPO a i když v knize nejsou zdaleka popsány všechny hlavní směry, najdeme zde možnosti vlivu podpůrné psychoterapie, egopsychologie, mentalizační terapie, gestalt, KBT, DBT či terapie zaměřené na schémata. Sice, jak jsem již zmínila, kniha popisuje HPO od jejich charakteristik, ji spíše doporučuji pro studenty vyšších ročníků psychologie, medicíny, sociální práce či praktikujícím psychologům, sociálním pracovníkům či psychiatrům. Obsahuje totiž mnoho odborného žargonu a dovoluji si tvrdit, že pro její plné pochopení je potřeba již mít osvojené základní vědomosti z oblasti psychopatologie, psychologie osobnosti i psychodiagnostiky. Na závěr chci zmínit, že i když jsem na téma HPO četla již několik knížek, takhle je v mé knihovně z nich nejkvalitnější a věřím, že po ní šáhnu i o několik let v průběhu pracovního života.

Zdroj: Grambal, A., Kasalová, P. & Praško, Ján. (2017). Hraniční porucha osobnosti a její léčba. Grada.

Emoční poruchy v dětství a dospívání

Emoční poruchy v dětství a dospívání Obálka knihy Emoční poruchy v dětství a dospívání
Peter Pöthe
Odborná
Grada
2020
264
Luci

“Ať už moji fiktivní pacienti zažívali ztrátu vztahově významné osoby v důsledku opuštění (Nikolka), odmítání (Klárka) nebo smrti (Matěj), ve všech případech prožívali sami sebe jako poškozené a znehodnocené. Cílem mé intervence proto nebylo pouze odhalovat jejich skryté rány, ale vracet jim pocit vlastní hodnoty a smyslu tam, kde o něj přišli. Ve vztahu.“ (PÖTHE, P., 2020, str. 9).

 

Emoční poruchy v dětství a dospívání nám nabízí jedinečný náhled do světa soukromé terapie. Psychiatr a psychoterapeut Petr Pöthe popisuje na fiktivních dětských klientech příklady ze své praxe. Kapitoly se věnují různým klientům s různými psychickými obtížemi, terapie se zaměřuje zejména na děti a rodinný systém. Pöthe nejdříve popisuje první setkání s dětským klientem, symptomy a rozhovor s jeho rodiči. V publikaci vyhrazuje velký prostor anamnéze dítěte a rozboru struktury samotné rodiny. Poté situaci pečlivě analyzuje a na konkrétních případech jednání podkládá své závěry. Petr Pöthe je zaměřený na psychoanalýzu, pro nadšence do tohoto směru může být kniha velmi zajímavá. Sám autor vysvětluje psychoanalytické teorie a vztahuje je na jednotlivé případy ze své praxe. Autor se v kapitolách věnuje především diagnostice obtíží, méně u případů řeší samotnou terapii a případné výsledky terapie. Přestože se autor dobře orientuje v odborné terminologii, případy dokáže v knize vysvětlit laicky a srozumitelně je propojit s danou teorií. Čtenáře může potěšit pečlivost, s jakou autor rozebírá jednotlivé případy.  Určitě se kniha může zalíbit psychoanalyticky orientovaným jedincům. Z hlediska celistvosti procesu mi však v knize chybělo více zmínek o samotné terapii klientů.

Zdroj: Pöthe, P. (2020). Emoční poruchy v dětství a dospívání. Praha: Grada.