Spratek

“Víra v lidskou duši se ovšem vymyká všem argumentům a prostupuje mezi křehkými prsty našeho poznání”

(Hayden, 2012, 7).

Knihy od Torey Hayden jsou vždy sázkou na jistotu – jedná se o čtivé, fascinující příběhy s hořkosladkým nádechem (u spratka konkrétně pak spíše sladcehořký). Příběh šestileté Sheily, která málem upálila malého chlapce a jejíž IQ nebyl schopen žádný test bezpečně změřit, Vás vtáhne, vyděsí i dojme, a nakonec zanechá s novou nadějí na lepší zítřky. Kromě velmi čtivého stylu a opravdu zajímavých kazuistik traumatizovaných dětí však na Hayden nejvíce obdivuji, že se mezi řádky nebojí jít i s vlastní kůží na trh. 

Se čtenářem se dělí o své myšlenky, o důvody, které ji vedly k různým řešením nenadálých situací… nebojí se taktéž přiznat chyby, momenty, kdy i jí samotné došla kuráž nebo síla a trpělivost – přesto si ale vždy nakonec najde k dětem cestu skrze bezpodmínečné přijetí a lásku a za své podivínství a vybočující přístupy se nestydí. Mimo jiné nám svým vyprávěním naznačuje, jakou sílu má intuice, pokud se jí naučíme správně naslouchat.

Zdroj:  Hayden, T. L. (2020). Spratek. Portál.