• Literární revue



    Literární revue je projekt , ve kterém studenti psychologie píšou recenze na přečtené knihy s psychologickou tématikou. Psychologických knížek je mnoho a v dnešní uspěchané době času málo. Proto pro vás připravujeme každý měsíc recenze na různě laděná témata, jak na odborné, tak i populárně naučné knihy. Například v měsíci květnu jsme pro vás měli připravené téma lásky, v září jsme se věnovali tématu osobního rozvoje. Pokud budete sledovat naše sociální sítě, možná budete moct o některém dalším tématu rozhodnout i vy! V recenzích se dočtete základní informace o knize, co od ní můžete očekávat, co se na knížce recenzentovi líbilo i nelíbilo, případně vám prozradí zajímavou myšlenku, o které se dočetl. Každý čtenář si pak určitě vybere tu pravou knihu pro něj, ať už je to student, odborník či zájemce o psychologii!

  • Spolupracujeme s nakladatelstvími:

  • Procházet knížky

Mapy mých pocitů

Mapy mých pocitů Obálka knihy Mapy mých pocitů
Bimba Landmann
Populárně-naučná literatura
Portál
2021
44
Nikča

„Vzhled věcí se mění v závislosti na pocitech, a tak v nich vidíme magii a krásu, ale kouzlo a krása jsou ve skutečnosti v nás samotných“ Chalíl Džibrán (in Landmann, 2021).

 

Kniha Mapy mých pocitů je naprosto jedinečnou dětskou literaturou. Neočekávejte klasickou pohádku a vyprávěný děj. Vyprávění je totiž na Vás. Tato kniha neobsahuje žádný text, tedy kromě popisků jednotlivých částí map. Jak už z názvu samotné knihy vyplývá, v knize jsou ilustrované mapy vybraných emocí. V knize je také postava Dítěte, které mezi jednotlivými zeměmi emocí cestuje. Mezi každou mapou najdete pouze ilustrované komiksy, kde je vždy zobrazen určitý děj putování Dítěte do každé země. Společně s Dítětem docestujete do zemí: naděje, strachu, znechucení, radosti, hněvu, studu, úžasu, žárlivosti, smutku a lásky.
V mapách emocí najdete různé části nebo obyvatele, které dané emoci přísluší. Tedy například v zemi Lásky narazíte na Mazlivé draky, pak Cestou lásky dojdete k Velkému domu vřelosti a dál Stezkou přátelství k Hradu bohatství… Kniha je opravdu krásně zpracovaná a k tomu nádherně ilustrovaná. Mapy emocí se dají vykládat opravdu různě, u vyprávění i popisu jednotlivých částí bude záležet na aktuálním rozpoložení dítěte. S každým dítětem tedy bude vyprávění jiné a unikátní. Na knížce mi přijde úžasné, že s ní můžete pracovat na podobném principu jako třeba s kartami emocí, akorát kreativnějším způsobem. Je určitě vhodná pro všechny rodiče, školní psychology, dětské terapeuty a všechny další, kteří pracují s dětmi a chtějí s nimi prozkoumat mapy niterných emocí.

Zdroj: Landmann, B. (2021). Mapy mých pocitů. Portál.

Psychologie štěstí

Psyhologie štěstí Obálka knihy Psyhologie štěstí
Anton A. Buchter
Odborná
Portál
2021
367
Aleks

„Ač se v západních zemích ještě nikdy nevedlo tolika lidem tak dobře jako dnes, v regálech obchodů nikdy neleželo tolik zboží, pracovní doba nebyla nikdy tak krátká. Navzdory nadbytku: podíl těch, kteří se cítí velmi šťastní, zůstává pořád stejný, zhruba jedna třetina!“ (Bucher, 2021, str. 15).

 

Kniha Psychologie štěstí se velmi detailně zabývá, jak název napovídá, štěstím, a to nejen z psychologické stránky. Anton Bucher se v tomto díle do hloubky zabýval rozborem různých výzkumů i filozofických děl a díky tomu byl schopen popsat, co to štěstí vlastně je a proč je pro nás, jako společnost i jednotlivce, velmi důležité.
Bucher rozdělil své dílo do čtyř praktických částí. První z nich se zabývá popisem štěstí ze všech stran – z té umělecké, která štěstí romantizuje, dále z té filozofické i spirituální. V první části čtenářům představuje i různé výzkumy týkající se štěstí, nabízí zde tabulky shrnující nejšťastnější události, a hlavně i způsoby, jakými je štěstí měřeno. Tato část byla velmi teoretická a určitě se bude líbit všem příznivcům metodologie, jelikož způsoby měření a výzkumů štěstí jsou zde vyjmenovány snad všechny.
Druhá část se soustřeďuje na to, co lidi dělá šťastné. Tato část mě vtáhla nejvíce, autor se doopravdy na problém podíval ze všech stran a zodpověděl všechny mé otázky, které se vyskytly po přečtení první části. Jednotlivé kapitoly této části se zabývají faktory působícími na štěstí, jako jsou biologické proměnné, sociodemokratické proměnné, religiozita a spiritualita a další.
Následně Bucher popisuje, jak štěstí na člověka působí a v poslední části se zabývá možnostmi, kterými můžeme štěstí zvětšit. Autor zde navrhuje ohromné množství vědecky ověřených způsobů jak navýšit náš pocit štěstí a také se zabývá tématem štěstí v terapii.  Poslední část se četla velmi příjemně a jsem si jistá, že zaujme úplně každého, ať už se o psychologii štěstí zajímá nebo ne.
Kniha nebyla ze začátku jednoduché čtení, jelikož je plná dat, grafů, tabulek a popisů, na které se člověk musí soustředit a zamyslet se. Druhá polovina je už přístupnější a čte se ladněji. Psychologie štěstí Antona Buchera splnila to, co slibuje její popis – rozebrala štěstí ze všech stran. Určitě potěší kohokoliv, kdo se o tuto problematiku zajímá, ale i laika, jelikož je plná praktických pomůcek k tomu, jak dosáhnout štěstí. 

Zdroj: Bucher, A. (2021). Psychologie štěstí. Portál.

Umění být nešťastný

Umění být nešťastný Obálka knihy Umění být nešťastný
Dirk de Wachter
Populárně-naučná literatura
Portál
2021
160
Ewa

„Připustit neštěstí znamená získat přinejmenším na lidskosti. Starost o druhého přináší pocit spokojenosti a prohlubuje vztahy.“ (de Wachter, 2021, s. 112). 

 

V dnešnom svete je miestami až trendom byť nonstop šťastný. Nikto sa nechce cítiť zle a byť smutný. Tí, čo sú smutní, si myslia, že to je zle a chcú TO zo seba striasť ako nejaký prach. Autor však tento prístup postupne v troch častiach popiera. Jednotlivé časti sú zamerané konkrétne na- šťastie, nešťastie a zmysel. Kniha je písaná takmer filozofickými úvahami, avšak miestami je poprepletaná zážitkami, skúsenosťami a skutočnými príbehmi zo života samotného autora. Tým je kniha prístupnejšia a ľahšie pochopiteľná pre širšiu populáciu. Kniha vám určite nedá návod ako sa vyrovnať so šťastím, či nešťastím, ale ako hovorí samotný podnadpis knihy, je to inšpirujúci pohľad na problematiku šťastia a zmyslu života. Na každej strane nájdete nekonečné množstvo inšpirácie a slov, ktoré zaručene pohladia alebo nakopnú. Dovolím si tvrdiť, že v tejto útlej knižke si každý nájde niečo, čo ho chytí za srdce. Nakoniec už len: „Bez zranitelnosti a citlivosti nemá naše společnost ani nejmenší šanci“ (de Wachter, 2021, s. 118).   

Zdroj: de Wachter, D. (2021). Umění být nešťastný. Portál.

  

Podívejte se na sebe laskavě

Podívejte sa na sebe laskavě Obálka knihy Podívejte sa na sebe laskavě
Ilse Sand
Populárně-naučná literatura
Portál
2021
120
Baja

„Jestliže se budete učit vydržet nepříjemné pocity a zlepšíte se v tom, lépe si ve vztazích odpočinete. Zároveň si dopřejte čas, být zcela sami sebou, než se rozhodnete, jak na pocit zareagujete“ (Sand, 2021, 44).

 

Knížka se postupně zabývá tématy související s prožívanou vinou, jako například strach, stud, ale i svědomí. Pomocí podnětných autorčiných úvah máme možnost přemýšlet nad tím, jaké poselství sebou nese hněv na sebe sama, jak moc je vina při konfliktech sdílená, či kdy si je potřeba vinu přiznat a naopak kdy odhalit neopodstatněnou provinilost. Knížka je členěná do mnoha kapitol a ještě více podkapitol, ačkoli sama o sobě má jenom něco více 100 stran a dle mého se autorka každému tématu věnuje povrchně. Sice najdeme v každé (pod)kapitole početné kazuistiky, někdy mi připadalo, že je autorka považuje za stěžejní pro uchopení myšlenky. Mám však za to, že se téma nedá vysvětlit jen na základě něčího příběhu a i když bývaly zmíněny i autorčiny rady, shledávám je jako nedostatečně exaktní a v důsledku plahočení se myšlenkami jenom na povrchu, jako nedostatečné. Ačkoli jsem však studentkou psychologie už čtvrtým rokem, berme tedy na zřetel, že pro někoho příliš nezasvěceného psychologií vskutku může být kniha přínosná, například pro adolescenty, kterých se prožívaná vina často týká. Oceňuji, že se autorka na konci každé kapitoly věnuje krátkému souhrnu toho, co popisovala a taktéž i krátkými cvičeními, které byly i zajímavé. Připadaly mi však i jako nedotažené do konce. Když už jsem na něco úvahami mohla přijít, následoval tupý pocit typu „a co teď s tím“. Následovaly totiž jiné kapitoly… Musím však vyzdvihnou kapitoly o zbavení se neopodstatněné provinilosti a o tom, jak najít uvolnění hlouběji v sobě, které byly různorodě podané i na příkladech jiných lidí z autorčiny praxe i na jejích vlastních vědomostech. V průběhu jejich čtení jsem měla dojem, že už můžu přijít ke zlepšení v mých vztazích i v mém prožívání. Na konci knížky nalezneme i test špatného svědomí vůči určité osobě. Následuje však i poznámka „test berte s rezervou“, což rozhodně doporučuji i já.

Zdroj: Sand, I. (2021). Podívejte se na sebe laskavě: Jak se osvobodit od přehnané viny. Portál.

Vysoce citliví lidé mezi námi

Vysoce citliví lidé mezi námi Obálka knihy Vysoce citliví lidé mezi námi
Rolf Sellin
Populárně-naučná literatura
Portál
2021
191
Léňa

„Vysoce citliví lidé musejí vynakládat větší mentální námahu a potřebují jisté know-how, jestliže si mají udržet duševní zdraví a netrpět jak v soukromém životě, tak v povolání. Musejí se neustále “oprošťovat” od negativní energie a vynakládat víc úsilí, aby se nezapletli do vnitřních a vnějších konfliktů a požadavků, jimž jsou vystaveni“ (Sellin, 2021, str.17).

 

Před přečtením této knihy jsem netušila, co si pod označením “vysoce citliví lidé” představit. K přečtení mě motivovaly moje domněnky o tomto tématu a zjištění, zda bych se do této skupiny lidí mohla řadit. Už po přečtení pár prvních stránek jsem zjistila, že nejde o můj případ. Posloužil mi k tomu i test “Jste vysoce citliví?”, který autor v knize uvádí. Dle mého názoru může kniha fungovat jako skvělý průvodce pro vysoce citlivé lidi. Nabízí otázky k zamyšlení a cvičení, které mohou pomoct s tím, jak zacházet s vlastní vysokou citlivostí, jak svou situaci lépe pochopit a získat nový náhled na sebe samého. Přesto, že téma knihy nesedělo na mou osobu, i já jsem díky ní lépe porozuměla světu vysoce citlivých. Pohled na jejich způsob vnímání a prožívání věcí v nich samých i jejich okolí, mě velmi obohatil, a teď už vím, jak se k těmto lidem chovat a můžu jim nabídnout své lepší pochopení, namísto zveličování. 

Nejzajímavější myšlenky pro mě zazněly v kapitole “Vysoce citliví muži”. Doposud jsem si totiž toto téma spojovala především s ženami. Ale po přečtení čtyř krátkých příběhů mužů mi došlo, že se tato problematika opravdu netýká pouze žen a že být v kůži vysoce citlivého muže je velice těžké.

Zdroj: Sellin, R. (2021). Vysoce citliví lidé mezi námi: jak z nevýhody udělat přednost. Portál.

Zooterapie v kostce

Zooterapie v kostce Obálka knihy Zooterapie v kostce
Jaroslava Bicková
Odborná
Portál
2020
280
Baja

„Zvířata mají tu zvláštní schopnost uklidňovat a přinášejí do našich životů určitou vyrovnanost a lásku“ (Bicková, 2020, 20).

 

Kolektiv autorů komplexně popisuje různé druhy zooterapie, přičemž se snaží o detailnější popis canisterapie (terapie za pomoci psa), felinoterapie (terapie prostřednictvím kočky) a hipoterapie (terapie za pomoci koně). Nicméně v publikaci uvádějí i stručné, no zajímavě podané informace o jiných druzích zooterapií, a to například terapie prostřednictvím papoušků (ornitoterapie). Publikace sebou přináší odbornost, která má potenciál být užitečným zdrojem pro získání potřebných vědomostí pro akademiky, ačkoli sebou nese i úvod do praktické stránky zooterapie, díky kterému může veřejnost získat přehled o požadavcích a náležitostech nutných k započetí praktikování terapie za pomoci jejich zvířete. Obeznamuje čtenáře i s jejími  uskalími, jako například, že i když si vybereme pro terapii plemeno psa, které je považováno za vhodné pro tento účel, každý pes má svou vlastní osobnost a jeho rasa nezaručuje, že bude pro terapii vhodný. Pes, stejně jako i jeho majitel, který s ním plánuje tvořit takzvaný canisterapeutický tým, musí projít zkouškami povahy, prostřednictvím kterých dojde ke zhodnocení jejich terapeutických predispozic. Oceňuji, že různé druhy zooterapie byly členěny i na vícero oblastí jejího uplatnění, a to zejména v pedagogické a sociální práci, psychiatrii a psychologii a v případě terapie prostřednictvím koně i v rehabilitaci, fyzioterapii či ergoterapii. Ti, kteří praktikují zooterapii, může tato kniha obohatit v povědomí o nejaktuálnějších druzích využití dané zooterapie a otevřít jim dveře do nových možností. Autoři totiž v publikaci uvádějí i přesné názvy organizací (a často i města jejich působnosti), které rozšiřují uplatnění dané zooterapie. Seznamují i s nutností přihlédnout na potřeby zvířete, jako například aby jim byla umožněna „socializace“ s jinými zvířaty jako forma psychohygieny nebo možnost projevit i nevůli věnovat se určitému pacientovi, se kterým být nechtějí. Tato publikace tedy pomáhá nahlédnout i pod pokličku tajemného smýšlení zvířat s pomocí autorů, kteří mají se zooterapií osobní zkušenosti.

Zdroj: Bicková, J. (2020). Zooterapie v kostce: minimum pro terapeutické a edukativní aktivity za pomoci zvířete. Portál.

Dívka pod hladinou

Dívka pod hladinou Obálka knihy Dívka pod hladinou
Jana Růžičková
Populárně-naučná literatura
Portál
2020
184
Baja

„Rodiče ji poslali do terapie s přáním, aby někdo jejich dceru „opravil“, nebyli ovšem ochotni pracovat společně, což jim Helena ve své zatvrzelosti neusnadňovala. I ona si přála, aby se rodiče změnili“ (Růžičková, 2021, str. 184).

 

V průběhu čtení je cítit, že je autorka zkušená psychoterapeutka, která touží předat dál co nejvíce zkušeností. Nad tématy, které předkládá, se poutavě zamýšlí, přičemž je škoda, že myšlenky často ukončí (z mého pohledu) předčasně a posléze se začne věnovat něčemu jinému. Většinou se autorce daří držet se tématu, ovšem jsou pasáže, kde jsem si opakovaně říkala, že se opravdu autorka vzdaluje tomu, o čem vlastně původně psala. Předkládá tak sice široký záběr na dané témata, ale publikace to rozhodně není obsáhlá a někdy bych uvítala spíše rozvětvit původní téma, než číst o všem možném souvisejícím. Příkladem může být ústřední úvaha o tom, proč si mladí berou život, která přechází k tomu, jaký personál je na somatickém oddělení na psychiatrii. Co se mi však hodně na knize líbí, je snaha podpořit úvahy odkazováním na odborné psychopatologické termíny, které knize dodávají odbornost. Z tohoto hlediska knihu doporučuji spíše studentům psychologie nižších ročníků nebo vážným zájemcům o psychologická témata. Autorka postupně předkládá témata hluboko se pojící s adolescencí, jako například depresivní symptomatiku se suicidálními sklony, poruchy příjmu potravy, hledání sexuální identity, vliv rozvodu rodičů. Další jiná témata v oblastech, které se objevují i v jiných vývojových stádiích, jako Aspergerův syndrom, bludná produkce nebo má nejoblíbenější podkapitola o amnézii. Příběhy adolescentů rozhodně dokážou vtáhnout svou upřímností a dovolím si tvrdit, že publikace má potenciál pomoci dospívajícím s podobnými problémy najít alespoň základní orientaci, jak se vyznat v možnostech psychologické intervence a vyhledat pomoct. Z tohoto důvodu ji doporučuji i laické veřejnosti – ať už dospívajícím samotným, jejich rodičům, nebo těm, kteří v práci s adolescenty teprve začínají. Když adolescent přeskočí některé odborné termíny, může být pro něj tato publikace chápajícím průvodčím v prožívání adolescentních krizí.

Zdroj: Růžičková, J. (2020). Dívka pod hladinou: příběhy dospívajících v krizi. Portál.

Životní hodnoty v terapii

Životní hodnoty v terapii Obálka knihy Životní hodnoty v terapii
Jenna LeJeune, Jason B. Luoma
Odborná
Portál
2021
279
Dominik

„Hodnoty, tak jako lanýže, jsou nesmírně cenné. Dokážou přeměnit i ten nejtěžší život na něco mimořádného a hluboce smysluplného. Ale hodnoty jsou stejně jako lanýže často pohřbeny pod nánosem bláta – pod bolestí, strachem, nebo dokonce pod nedůležitými věcmi, které zvládnou zahltit celý život. Při hledání hodnot tedy může být užitečné mít průvodce, někoho, kdo je dobře vycvičený a umí vyčmuchat, kde by se ty lanýže neboli hodnoty mohly skrývat“  (LeJeune, & Luoma, 2021, 104).

 

Kniha přináší velmi zajímavý a ucelený vhled do problematiky životních hodnot a jejich využití v terapii. V první části knihy se autoři věnují základnímu přiblížení tématu, dozvídáme se zde, co vlastně životní hodnoty jsou, jak je najít, a proč je důležité se jimi zabývat. Teorie je zde příjemně proložena příklady z praxe s klienty, které napomáhají lepšímu pochopení, a díky nim je i tato spíše teoretická část čtivá a zajímavá. Druhá část knihy je pak již věnována praktickému použití těchto informací. Autoři přinášejí praktické rady a tipy, jak zahrnout práci s hodnotami do terapie, jak otázky životních hodnot otevírat, a jak klienta procesem objevování hodnot provázet. I v této části knihy nalezneme mnoho příkladů z praxe, příběhů klientů i přepisů terapeutických rozhovorů, které jsou velmi zajímavé a inspirativní. Při čtení jsem si často říkal, že se vlastně může zdát samozřejmé, že životní hodnoty hrají v životě člověka důležitou roli. Ale nikdy dříve mě nenapadlo, jak může být přínosné se tímto tématem vědomě v psychoterapii zabývat, a že na rozličné psychické problémy a těžkosti klientů lze nahlížet právě optikou životních hodnot. Pokud budu v budoucnu terapeuticky pracovat s vlastními klienty, určitě se ke knize moc rád vrátím. Doporučil bych ji všem budoucím terapeutům, ale i těm, kteří již svoji praxi provozují – určitě v knize naleznou spoustu inspirace a zajímavých poznatků. 

Zdroj: LeJeune, J., & Luoma, J. B. (2021). Životní hodnoty v terapii. Praha: Portál.

Racionálně-emoční terapie

Racionálně-emoční terapie Obálka knihy Racionálně-emoční terapie
Daniel Fryer
Odborná
Portál
2021
264
Denča

“Nikde není psáno, že zodpovídáte za vše, co vám život pohodí do cesty. Rozhodně jste ale zodpovědní za to, jak o těch životem pohozených překážkách přemýšlíte, co cítíte a jak jednáte” (Fryer, 2021, str 127).

 

Kniha přináší návod na využití principů racionálně emoční terapie pro ty, kdo na sobě chtějí pracovat sami, aniž by se museli odhodlávat k návštěvě psychoterapeuta. Při jejím čtení jsem se nemohla ubránit překvapení z toho, jak mohou být myšlenkové pochody univerzální. Ano, samozřejmě jsme každý jiný, ale když jsem knihu četla, připadalo mi, jako by byla psaná přesně pro mě. A právě o to se autor snažil – nechat čtenáře pochopit, že některé nepříjemné myšlenky a špatné rozpoložení nás vlivem nejrůznějších událostí během života potkají všechny. Pro každého je sice katastrofa něco jiného, ale to nemění nic na tom, že daný prožitek je vždy nepříjemný. Ale když se s ním dokázali vypořádat už lidé před námi, proč bychom to nedokázali i my.
V první části knihy se dozvídáme, které jsou ony myšlenkové procesy, které nás zahánějí do kouta – striktní požadavky, katastrofizace, podceňování vlastních schopností vyrovnat se s problémem a obviňování. A následně popisuje způsoby, jak je možné s nimi bojovat – nahradit požadavky přáním, podívat se na „katastrofu“ racionálním pohledem, zvyšovat svoji frustrační toleranci a přijmou omylnost lidí i sebe sama.
Následující část knihy provází čtenáře šestitýdenním procesem terapie zaměřené na změnu iracionálních přesvědčení, která mívají za následek úzkost, vztek nebo deprese. Cílem je zamyslet se nad svým vlastním problémem a najít si odpověď na to, proč naše nezdravá přesvědčení nejsou pravdivá, a následně je nahradit přesvědčeními, která pomůžou se s problémem vyrovnat. Takhle to může znít obtížně, ale návod tento postup usnadňuje třeba tím, že je zde prostor pro vyplnění „úkolů“, které umožní neuspořádané myšlenky sesumírovat na papír. Já sama jsem typ čtenáře, který raději projde text a úkoly plní pouze v myšlenkách, ale protentokrát jsem se rozhodla je plnit a musím uznat, že jsem se v daném problému dostala poměrně do hloubky a přišla na věci, u kterých bych ani netušila, že jsou s ním spojené. Takže pokud je i vaším cílem vybalancovat svoji emoční podstatu tou racionální, bude pro vás tahle kniha dobrou volbou.

Zdroj: Fryer, D. (2021). Racionálně-emoční terapie: překonejte myšlenkové pasti. Portál.

Vazba v psychoterapii

Vazba v psychoterpii Obálka knihy Vazba v psychoterpii
David J. Wallin
Odborná
Portál
2020
424
Baja

„Je třeba chápat, že naši pacienti občas potřebují konfrontaci víc než empatii. Nakolik je to mnohým z nás proti srsti, může být užitečné si připomínat, že terapeutický vztah je také reálný vztah“ (Wallin, 2020, 243).

 

Čtením knihy je víc a víc cítit, že vznikla na dlouholeté praxi a na své si v ní určitě přijdou ti, kteří oceňují kazuistiky. Jsou ovšem zasaženy do teoretického kontextu, který je v knize hojně rozvětvený, nicméně tyto bohaté teoretické myšlenky jsou propojeny a text na sebe čitelně navazuje. Já osobně jsem v prvních několika desítkách stran neskutečně bojovala s náročností uvedené problematiky. Osobně neholduji vývojovým teoriím natolik, abych byla uchvácena tímto nepochybně kvalitním zpracováním. Je cítit, že kniha je určena spíše lidem, kteří již jsou v psychoterapii, nebo v teorii vazby od Bowlbyho už nějakou dobu plavou, než jenom zájemcům o tohle téma. Autor sice popisoval mnoho zajímavých výzkumů a kazuistik, no kniha mou pozornost i ztrácela kvůli své složitosti. Jestli se však jako čtenář dostanete do fáze přehodnocování, jestli má smysl číst tuto rozhodně ne oddechovou publikaci dál, rozhodně to doporučuji. Kniha dokáže vtáhnout do příběhů klientů, ale i do popisu terapeutického procesu, které jsou zasažené do teorie vazby a s ní spojených témat, jako například separace, mentalizace, sebeodhalení či slavného přenosu a protipřenosu. Důležitými tématy byly i typy klientů, se kterými je možné se potkat v praxi - ku příkladu opomíjející, nevyřešený nebo zaujatý klient - a jaké strategie jsou při práci s nimi vhodné. Kniha ovšem není lacině předvídatelná. Zejména na mě zapůsobila část věnující se tzv. odehrávání, které pro mě rozšířilo už tak zajímavé téma přenosu a protipřenosu. Nejedná se o jednoduše slučující termín těchto konstruktů, ale metaforicky řečeno, o sdílený prostor dvou částečně se překrývajících kruhů. Kniha ovšem nabízí i mnoho jiných zajímavých témat, kvůli kterým se vyplatí snést její náročnost. 

Zdroj: Wallin, J. D. (2020). Vazba v psychoterapii. Portál.