Archivy: Literární revue

„Při výtvarné činnosti je zásadní respektovat individualitu dítěte, zaujmout individuální přístup, zachovat pozitivní pohled bez devalvace produktů, a hlavně nezapomenout na pochvalu a projevení zájmu nejen o výkres, ale o celý proces kresebné činnosti.“

(Plevová a Pugnerová, 2022, str. 191).

Publikace o 208 stranách v měkké vazbě je informačně velice bohatou příručkou, která udělá skvělou službu nejen pedagogům, ale také psychologům. Autorky předkládají strukturu osmi kapitol: Význam dětského výtvarného projevu, vývoj dětské kresby, kresba postavy, kresba postavy u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, kresba rodiny, kresba jako prostředek k poznávání osobnosti dítěte, další možnosti práce s dětským výtvarným projevem, kresebná kazuistika.

Každé dílo, na kterém se podílí Pugnerová, je psáno lidsky a uchopitelně. Nejinak tomu je i v případě této knihy. Ačkoli jsou velmi často zmiňovány odborné termíny, vždy jsou pod čarou důkladně vysvětleny. Citovaná odborná literatura je popsána v poznámkách pod čarou. Každý oddíl je doplněn množstvím autentických obrázků dětí z praxe. Oddíl o dalších možnostech práce s dětským výtvarným projevem je bohatý na informace o mandalách, o náměty kreseb přírody a o velmi často tabuizovaná témata života a smrti.

Velmi kladně hodnotím ucelenou strukturu a vhodně volené kapitoly tak, aby na sebe vzájemně navazovaly. Ohromně se mi líbí malůvky, ke kterým autorky poskytují také výklad, případně komentář samotného malého autora. Bohatá praxe obou autorek je v textu dost znát – již existující literární zdroje doplňují o vlastní zkušenosti, což je obohacující. Nemám absolutně žádnou výtku.

Knihu lze brát jako základní příručku ke zorientování se v problematice dětského výtvarného projevu. Zároveň ale může být doplňujícím zdrojem informací v oblasti školní zralosti a připravenosti a k získání informací o zvláštnostech dětské psychiky. Protože je velmi pěkně napsaná, lze ji zařadit k četbě pro všechny pomáhající profese, ve kterých se pracuje s dětmi (policejní psychologie, profese spadající pod OSPOD, mediace, rodinný poradce, krizový intervent).

Zdroj: Plevová. J. Pugnerová M. (2022). Dětský výtvarný projev: V pedagogické praxi. Grada.

“Víra v lidskou duši se ovšem vymyká všem argumentům a prostupuje mezi křehkými prsty našeho poznání”

(Hayden, 2012, 7).

Knihy od Torey Hayden jsou vždy sázkou na jistotu – jedná se o čtivé, fascinující příběhy s hořkosladkým nádechem (u spratka konkrétně pak spíše sladcehořký). Příběh šestileté Sheily, která málem upálila malého chlapce a jejíž IQ nebyl schopen žádný test bezpečně změřit, Vás vtáhne, vyděsí i dojme, a nakonec zanechá s novou nadějí na lepší zítřky. Kromě velmi čtivého stylu a opravdu zajímavých kazuistik traumatizovaných dětí však na Hayden nejvíce obdivuji, že se mezi řádky nebojí jít i s vlastní kůží na trh. 

Se čtenářem se dělí o své myšlenky, o důvody, které ji vedly k různým řešením nenadálých situací… nebojí se taktéž přiznat chyby, momenty, kdy i jí samotné došla kuráž nebo síla a trpělivost – přesto si ale vždy nakonec najde k dětem cestu skrze bezpodmínečné přijetí a lásku a za své podivínství a vybočující přístupy se nestydí. Mimo jiné nám svým vyprávěním naznačuje, jakou sílu má intuice, pokud se jí naučíme správně naslouchat.

Zdroj:  Hayden, T. L. (2020). Spratek. Portál.

“Škola je mnohdy jediným bezpečným místem, kde se žák dovolá pomoci

(Březinová, 2022, 26).”

Vzhledem k tomu, že působím jako psycholog v resortu školství, ve mně obsah knihy velmi rezonoval – a to v té nejvíc pozitivní míře. Dostal se mi totiž do ruky srozumitelný, stručný, ale vše podstatné obsahující mustr pro práci s dětmi na půdě školy.

Útlá knížečka rozvíjí několik témat (krize, rozpad rodiny, sebevražda, poruchy chování a jiné) a nahlíží přitom do teorie, kterou následně doplňuje praktickými návody, doporučením nebo modelovými příklady. Jednotlivá témata sice knížka nezvládá popsat zcela do hloubky a komplexně, k tomu ale jistě poslouží jiné publikace. Největší plus této knížečky je její velikost (malá, lehká a skladná), navzdory cennému obsahu (postupy krok za krokem v situacích, které mohou člověka zaskočit). Nejvíce jsem si zamilovala závěrečná shrnutí s názvem „Doporučení a vodítka pro praxi“, která jsem si snad zvládla vrýt do paměti, abych je v případě potřeby mohla aplikovat.

Knihu bych velmi vřele doporučila všem pracovníkům s dětmi, tedy učitelům, asistentům, vychovatelům, ale i psychologům nebo zvědavým rodičům. I když si nikdo nepřejeme podobné situace zažít, přijde vhod mít u sebe stručný návod a krátký popis toho proč, co a jak. A přesně tímhle tato knížečka je (KPZ = knížkou první záchrany)!

Zdroj: Březinová, J. (2022). Já už nemůžu, paní učitelko. Pasparta.

„Představte si třídu, kde učitelé každý den říkají: “Podívejme se, co se můžeme naučit ze svých chyb,” a myslí to doopravdy. Je to prostředí, kde se oslavují úspěchy, ale také chyby. Dobrá, nikdo neoslavuje špatnou známku z písemky, ale kdyby více učitelů přijalo postoj vyjádřený následujícími řádky, možná by ubylo špatných známek na písemkách.“

(Breaux &. Whitaker , 2020, str. 40-41)

Každý učitel se při své profesi setkává se spoustou nepříjemných situací, kdy si nemusí zcela vědět rady, jak je správně vyřešit. Tato kniha je jakousi příručkou nabízející rady a návody, jak se s těmito situacemi vypořádat. Je v ní uvedeno 60 nejběžnějších situací, se kterými se učitel nejčastěji může setkat. Každá ze situací je nejdříve popsána, následuje návrh možného vyrovnání se s ní a na konci je shrnuta několika větami pro připomenutí. 

Skvělé je, že situace jsou psané jednoduše, jasně a přímočaře. Autoři jdou rovnou k věci a zbytečně se nerozepisují. Není zde použit odborný jazyk, ale vše je lidsky srozumitelně vysvětleno. Jejich radám a návrhům porozumí snad opravdu každý. Oceňuji i to, že jsou uvedené situace přehledně děleny na části, takže se v nich velmi dobře orientuje. 

Kniha dostává svému názvu. Opravdu ji vnímám jako takovou první pomoc pro každého učitele. Umím si představit, že v případě nesnází bych pro ni jako pedagog šáhla a našla v ní oporu a inspiraci, abych dokázala obtížné situace ve školním prostředí dobře zvládnout. Dle mého názoru je tato publikace nesmírně přínosná pro praxi učitelů i školních psychologů pracujícími s dětmi či učiteli, protože je sestavená z reálných a praktických situací, se kterými se učitel/psycholog dříve či později setká. Knize nemám co vytknout, autoři se skutečně mohou pyšnit svým dílem a jeho užitečností a praktičností ve světě  pedagogické komunikace.

Zdroj:  Breaux, A., &. Whitaker, T. (2020). Rychlá pomoc pro učitele: 60 řešení náročných situací. Portál.